Basketbal

„Poprvé jsem viděl Stephona Marburyho, když mu bylo 12 a každý byl přesvědčen, že má předpoklady pro hvězdnou kariéru“, vzpomíná Paul Hewit, hlavní trenér na univerzitě Georgia Tech. „Ale současně jsme věděli, že nebude vyšší než 188 centimetrů a to ho může v kariéře velmi limitovat. Jeho nadání však bylo velmi přesvědčivé, přesto by nikdy nemohl dosáhnout úspěchu, kdyby na sobě soustavně nepracoval. V každém věku hráče je tolik překážek na cestě za úspěchem, které jej mohou zastavit v jeho vývoji“. A Hewit ještě dodává. „V basketbalu jsem velmi opatrný v prognóze úspěchu mladého hráče. Měří li někdo 200 centimetrů v 15 letech a pochopitelně převyšuje své vrstevníky, těžko můžu říci, zda jeho nadání vydrží i do budoucna. To není jako v basebalu, kde levák na střední škole háže 85 až 90 mil za hodinu, tam můžu říci, že má velkou naději hrát v budoucnu MBL (Major League Baseball)“.

„Basketbal je podobný golfu nebo tenisu. V těchto sportech musíte soustavně tvrdě trénovat a zdokonalovat své dovednosti, abyste měli šanci postoupit na vyšší úroveň. Je tisíce zmařených talentů, kteří toho nikdy nedosáhnou a mnoho „jen“ nadprůměrných, kteří pracují dlouho a tvrdě a stanou se nakonec hvězdami. Připomínám kariéru Michala Jordana, který se rozhodl pro profesionální basketbal až ve druhém ročníku Univerzity“.

Bonnie Hendrickson, trenérka ženského univerzitního celku Virginia Tech se zúčatnila jako pozorovatelka mnoha turnajů dívek do 12 let a je velmi opatrná v odhadu taletu v tomo věku. „Je snadné najít dívku, která se výškou tyčí nad spoluhráčkami“ a dodává „potřebujete rozpětí tří až čtyř let, k pozorování, zda se hráčka soustavně zlepšuje. Talent může velmi klamat, některé hráčky jsou výborné v juniorském věku, ale dále se nezlepšují“.

Příští článek: Jak poznat talent v basketbalu?