Proč jsme národem deblistů?

Tenis, Dlouhý, Vízner

Projdete li si světové tenisové žebříčky v mužské i ženské kategorii, narazíte na zajímavý jev, který bych si dovolil nazvat „český deblový úkaz“. V mužské kategorii máme v současnosti ve dvouhře mezi nejlepšími sty hráči 3, ale ve čtyřhře je to deset hráčů. Více deblistů v nejlepší stovce mají jen USA (12). V ženách je poměr obdobný, pouze tři hráčky jsou ve dvouhře ve stovce, ale hned osm jich máme ve čtyřhře. Zjednodušeně lze říci, že za každým úspěšným singlistou stojí deblista přibližně v poměru 1:3.
Porovnáme li poměry hráčů s tenisově vyspělými zeměmi, tyto nůžky obvykle nejsou tak rozevřeny jako u nás. Počet singlistů zhruba odpovídá počtu deblistů nebo je poměr dokonce v neprospěch deblistů.
Tenis je individuální sport, všichni hráči se chtějí prosadit ve dvouhře. Jak ale dojde k tomu, že někteří veškerou pozornost upřou jen ke čtyřhře?
Máme zhruba tři scénáře jak se stát deblistou.

Hráč, který se prosadí ve dvouhře a hraje současně čtyřhru si prodlouží kariéru o několik let čtyřhrou (M.Damm)

Hráč, který se nejprve prosadí ve čtyřhře a až poté ve dvouhře (R.Štěpánek, L.Dlouhý, D.Vacek).

Hráč, kterému se nepodaří prosadit ve dvouhře se brzy specializuje jen na čtyřhru (C.Suk, P.Vízner, F.Čermák, P.Pála atd.).

Zajímalo mě tedy co vězí za tím, že jsme národem deblových specialistů? Máme nějaké zvláštní vlohy pro čtyřhru? Nebo to má obyčejné racionální vysvětlení.

Vysvětlení první:

Už od dětských kategorií je čtyřhra přirozenou součástí všech individuálních soutěží. Body získané na turnajích ve dvouhře i čtyřhře se započítávají do celkového pořadí. Hráč nehrající čtyřhru, nemůže pomýšlet na dobré žebříčkové postavení. U nás nerozlišujeme jednotlivé disciplíny na rozdíl od mezinárodního tenisu, kde je striktně oddělen žebříček za dvouhru a čtyřhru. Všichni naši hráči mají proto od dětství nahráno veliké množství čtyřher.

Vysvětlení druhé:

Důvody ekonomické. Tenisté jsou profesionálové, price money vyhrané na turnajích představují jejich mzdu. Jaké jsou rozdíly v příjmech u nás a ve vyspělých státech je všeobecně známo. Tenisový kolotoč však nerozlišuje, jaké mají hráči životní náklady v té které zemi, všichni jsou si rovni a mají jen takové peníze, které si vyhrají.
Pro ilustraci uvedu, jaké jsou ve čtyřhře přibližně hrubé příjmy za rok. Hráč do desátého místa vydělá mezi 300 až 400 tisíci USD. Hráč kolem 30. místa vydělá asi 100 až 150 tisíc USD a na konec příjem hráče okolo 50. místa je 60 až 80 tisíc USD. Od 50. místa níže příjmy deblistů rapidně klesají, jelikož žebříčkové postavení jim neumožňuje start ve velkých turnajích.

Vysvětlení třetí:
Zajímavým faktem je také poměrně vysoký věk našich deblistů (P.Vízner 37 let, M.Damm 37 let, C.Suk 40 let, ukončil kariéru, Pála 32 let,Čermák, Škoch 31 let, tedy sedm hráčů z deseti v deblové stovce jsou již tenisoví veteráni. To je také jeden z důvodů, proč máme tolik hráčů ve stovce, mnozí tam totiž zůstávají velice dlouho. Američan, Němec, Francouz, pokud nehraje dvouhru většinou nesetrvává tak dlouho na deblovém okruhu a snaží se nalézt uplatnění v civilním životě. Výše zmíněné příjmy pro něj nejsou tak atraktivní jako pro naše hráče.

Vysvětlení čtvrté:

Jsme hraví. Na tom se shodují i čeští hráči. Čtyřhra vyžaduje kreativitu, vymýšlení různých signálů a fines a v tom jsme dobří. Deblista se nemusí tak tvrdě připravovat, čtyřhra nepředstavuje takovou fyzickou zátěž jako dvouhra a to mnoha hráčům vyhovuje.