Wimbledon král turnajů

Bývá nazýván kolébkou všech tenisových turnajů, nejstarší, nejslavnější, nejvíce lpící na tradici, těch superlativů by bylo více, pravdou zůstává, je mnoho turnajů, ale Wimbledon byl první. 

Wimbledon logo

Jak to vše začalo?

Jméno nejslavnějšího klubu The All England Lawn Tennis and Croquet Club je spojené s počátky tenisu, se jménem majora Waltera Cloptona Wingfielda, který prosadil v roce 1875 tenis (v té době nazývaný sféristika) do programu tohoto privátního klubu. Zde stanovili pravidla nového sportu, které s mírnými úpravami platí dodnes. Už o dva roky později (1877) se konal první turnaj pod názvem Lawn Tennis Championschip. V roce 1922 se klub stěhoval na svou soudobou adresu v blízkosti Church Road v londýnské čtvrti Wimbledon.
Turnaj si velice rychle získal oblibu u široké veřejnosti, kapacita areálu nestačila zájmu diváků, proto první televizní přenos z wimbledonských dvorců byl pořízen už v roce 1937.

Profesionalizace.

Účast na turnaji byla povolena do roku 1968 pouze amatérům, od této doby se datuje tzv. Open éra, neboli otevření turnaje všem hráčům včetně profesionálů.

Bojkot.

Rok 1973 byl slavným rokem pro náš tenis, ale současně ne příliš vydařeným ročníkem pro pořadatele Wimbledonu. 81 hráčů Asociace profesionálních tenistů se nezúčastnilo turnaje na protest proti vyřazení Nikoli Piliče Jugoslávskou tenisovou federací. Přes velkou neúčast hráčů se turnaj uskutečnil, navštívilo jej více než 300 000 diváků a Jan Kodeš mohl zvednout nad hlavu vítězný pohár.

Kdy a na jakém povrchu?

Turnaj probíhá každoročně poslední týden v červnu a první týden v červenci jako třetí ze čtyř grandslamů. Všech 19 wimbledonských dvorců je pokryto speciálně vyšlechtěnou směsí trávy odrůdy Lilium (Jílek). Tráva byla v minulosti považována za extrémně rychlý povrch, pro vyznavače útočného pojetí servis – síť. To ale dnes už zdaleka neplatí, pěstitelům se podařilo vyšlechtit natolik drsný povrch trávy, že se turnaj zařadil z hlediska rychlosti povrchu mezi grandslamy na třetí místo až za US Open a Australian Open.

Wimbledonské tradice.

Tradiční barvy. Tmavě zelená, fialová a bílá. Tyto barvy vás ve Wimbledonu doprovázejí na každém kroku. Veškeré oblečení rozhodčích, sběračů i pomocného personálu jsou vyladěny do posledního detailu. Jediné, v čem Angličané porušili tradici domácích značek je angažmá amerického oděvního designera Ralfa Laurena.
Bílá, to je naopak barva hráčů. Podle striktních pravidel musí být tenisový úbor „téměř“ celý bílý. Všichni světoví výrobci tenisového oblečení respektují tuto wimbledonskou tradici, i když tlak firem na změnu je a byl obrovský, zde musely peníze, tradici ustoupit. Pravidlu se podřídil i ve své době avantgardně oblékaný Andre Agassi, který Wimbledon v roce 1990 bojkotoval, aby se, až když přišel k rozumu vrátil celý v bílém jako vítěz (1992).
Královská rodina. Hráči vstupující na centrální dvorec se podle protokolu ukloní směrem ke královské lóži. Členové královské rodiny tradičně předávají pohár vítězům ženské a mužské dvouhry.
Jahody se šlehačkou. Obrovské množství pohárků a tuny jahod se šlehačkou jsou každoročně nabízeny návštěvníkům wimbledonského turnaje.

Wimbledonské zajímavosti.

Ve více než stoleté historii nalezneme mnoho rekordů, dlouhé šňůry neporanitelnosti, přesto mnohé z nich byly překonány teprve v posledních třech dekádách. V roce 1980 se Švéd Bjorn Borg stal prvním hráčem, který vyhrál pět ročníků Wimbledonu v řadě. Rok 1985 je spojen znovu s iniciály BB, tentokrát se za nimi skrývá Boris Becker. Ten také na wimbledonské trávě zaznamenal hned několik prvenství. Stal se nejmladším vítězem dvouhry v historii (17 let a 227 dní), byl prvním nenasazeným vítězem a zároveň prvním Němcem, který získal wimbledonský pohár. V roce 1987 se Martina Navrátilová stala první hráčkou, která získala šest titulů ve dvouhře v řadě a v roce 1990 jejich počet rozšířila na devět, což je nejvíce v historii. Martině patří ještě jeden primát v roce 2003, se stala nejstarší vítězkou. Ve věku 46 let a 261 dní přebírala pohár za vítězství v mixu. Naopak nejmladší vítězkou se stala v 15-ti letech a 282 dnech Martina Hingis (1996) v ženské čtyřhře.
Nejvíce titulů (7) v mužské dvouhře má ve své sbírce Pete Sampras, poslední se mu podařil získat v roce 2000.
Chorvat Goran Ivaniševič je doposud jediným hráčem, který vyhrál celý turnaj na volnou kartu (2001), v té době totiž figuroval na 145. místě žebříčku ATP a nedostal by se do hlavní soutěže.

Češi ve Wimbledonu.

Pět českých jmen můžeme nalézt mezi vítězi mužské a ženské dvouhry. Ještě před otevřením turnaje profesionálům (1968) se to podařilo Jaroslavu Drobnému (1949), hájícího tehdy již po emigraci egyptské barvy. Kodešovo vítězství z roku 1973 bylo jedním z impulzů ohromného tenisového rozvoje u nás. Tenisové školičky tehdy praskaly ve švech, produkovaly mnoho silných ročníků a další úspěchy ve všech věkových kategoriích na sebe nenechaly dlouho čekat.
Ač se nestal vítězem, bylo by nespravedlivé zapomenout na Ivana Lendla. Ten velice toužil po wimbledonském titulu, byl to také jediný grandslam, který mu ve sbírce chyběl, snažil se přizpůsobit svou hru trávě, angažoval Australana Tonyho Roche, bohužel dvakrát se zastavil těsně pod vrcholem. V roce 1987 ve finále proti Australanu Patu Cashovi byl vysoce favorizován, soupeř však odehrál zápas v životní formě.
Českou vlajku u vítězek dvouhry nalezneme čtyřikrát. Dvakrát se to podařilo Martině Navrátilové (1978, 79), dalších sedm vítězství už dosáhla s americkým občanstvím. Druhým jménem je Jana Novotná, které se to podařilo na druhý pokus v roce 1998. Do historie paradoxně vstoupila její smutná porážka ve finále proti Steffi Graf v roce 1993. Jana vedla 4:1 a 40/15 v rozhodující sadě a pak psychicky naprosto zkolabovala a lehce prohrála 5 her v řadě. Při závěrečném ceremoniálu se rozplakala v náručí vévodkyně z Kentu. Snímky tehdy převzaly všechny světové tiskové agentury a obletěly svět jako sportovní tragédie. Poslední českou vítězkou je Petra Kvitová, která poměrně překvapivě zvítězila v roce 2011. Za zmínku ještě určitě stojí dvě finálové účasti Věry Sukové z roku 1962 a Hany Mandlíkové v roce 1981.

 

Bookmark and Share

21.06.2013 | Mgr. Jan Taussig | shlédnuto: 14710x | 0 komentářů | 218x 12345


Související články


Komentáře


0 příspěvků

Článek zatím nikdo nekomentoval.


Přidat komentář

CAPTCHA Vyměnit obrázek

Můj Sportvital



Registrace | Zapomněli jste heslo?      

Rubriky

Anketa

     

Aktuality

17.10.2014
Valachy tour vyvrcholí 25. října běžeckým závodem
Terénním běžeckým závodem BĚHEJ VALACHY vyvrcholí v sobotu 25. října v Resortu Valachy Velké Karlovice druhý ročník seriálu V...

16.09.2014
Hledáme nové spolupracovníky
Nabízíme příležitost uplatnění pro lidi s podobným náhledem na životní styl, který prosazujeme již několik let na těchto strá...

11.09.2014
Sportvital ve Žlutých lázních
Zveme všechny rodiče s dětmi na Family Fun and Fitness Day, tuto neděli 14.9. od 12 hodin do Žlutých lázní v pražském Podolí ...