Kam až lze zlepšovat světové rekordy?

Na toto téma bylo napsáno mnoho článků, obzvláště po posledních Olympijských hrách s fenomenálními plaveckými výkony Michaela Phelpse a úžasnými sprinterskými rekordy Usaina Bolta.

V letošním roce byla publikována pozoruhodná francouzská práce, která se na základě sofistikovaných statistických modelů pokusila předpovědět, jak často budeme v budoucnu svědky překonání světových rekordů a také, jak velký posun světových rekordů lze očekávat.

Hodnocen byl vývoj světových rekordů od první novodobé olympiády v roce 1896 v Aténách do roku 2007. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 3263 světových rekordů ve 147 disciplínách pěti sportů (atletika, plavání, vzpírání, cyklistika a rychlobruslení). Závěry této studie jsou velmi zajímavé. Zatímco v roce 1896 byla pravděpodobnost překonání světového rekordu 25%, v roce 2007 to bylo již jen 1%. Dále bylo odhadnuto, že polovina z analyzovaných světových rekordů se do roku 2027 nezlepší ani o 0,05%. Je zajímavé, že pro všechny analyzované sportovní disciplíny použitý statistický model fungoval s úplně stejnou spolehlivostí.

Autoři si byli přirozeně vědomi spousty faktorů, které svým výpočtům přizpůsobily. Mezi takové faktory zahrnuli například:

světové války – ve válce se nesportuje, navíc svět přijde o velké množství potenciálních světových šampiónů;

zvětšení sportující populace a rozšíření genetického fondu, který by mohl ovlivnit vývoj světových rekordů. Typickým příkladem jsou afričtí sportovci, kteří se objevili na světových kolbištích po 2. světové válce. Tento faktor je v současnosti již vyčerpán, jedinou možnost podle autorů představuje zapojení žen muslimského světa do světového sportu;

nástup dopingu s akcelerací světových rekordů po masovém zavedení anabolických steroidů do vrcholového sportu v 50. letech a erytropoetinu v letech osmdesátých. V této souvislosti je jistě zajímavé, že rychlost, s jakou byly světové rekordy překonávány se snížila při zavedení metod detekce obou skupin dopingových látek;

zavedení nových disciplín. Typickým příkladem je vzpírání žen, nebo trojskok žen v atletických disciplínách;

technologický pokrok. S vývojem nových technologií se přirozeně zvyšuje i pravděpodobnost lepších sportovních výkonů. Typicky lze tento faktor demonstrovat na vývoji nových plavek, které jsou údajně zodpovědné za boom v překonávání světových rekordů v posledním roce (pokud za tímto přívalem rekordů není doping);

ekonomický rozvoj v letech 1950-1980, který byl údajně zodpovědný za 95% všech světových rekordů dosažených v této době.

Je určitě také zajímavé porovnat rychlosti překonávání světových rekordů v atletice nebo v plavání s rekordy v dostihovém sportu, kde se také uplatňuje doping a navíc i faktor šlechtění budoucích potenciálních šampiónů. Přesto se za 70 let zlepšil rekord na jednu míli v klusáckých závodech pouze o necelé 3%, zatímco atleti zlepšili za stejnou dobu světový rekord na míli o více než 11%. V plavání pak byl světový rekord na 1500 m posunut dokonce o celých 47%.

Podle výše uvedených prognóz by však takovému prudkému posouvání světových výkonů mělo být odzvoněno. Jedinou velkou neznámou, která mohou určitě zvrátit prognózy pomalého překonávání světových rekordů v nejbližší budoucnosti, je rozvoj nových dopingových technologií. Příkladů tohoto faktoru bychom našli určitě více, možné je jmenovat syntetický steroid THG vyvinutý společností BALCO, novou generaci krevního dopingu (zneužívaného zejména v cyklistice), nebo stále vehementněji se ke slovu hlásící genový doping.