
U mnoha lidí, slovo posilování, navodí obraz kulturisty nebo kulturistky. Vypracované svaly v extrémní podobě obvykle ještě podpořené kůrou anabolických steroidů. To je jeden extrém. Druhým extrémem je nevhodně vedené posilování na konci tělocviku nebo tréninkové jednotky, kdy trenér zavelí : „A na závěr si dáme pár posilovaček“. Svěřenci pak udělají v rychlosti několik sérií kliků, sed-lehů či sklapovaček. Mnoho z vás má takovou zkušenost a nedivím se, že se vám posilování spojuje s takovouto nevhodnou a nezáživnou činností vedoucí k averzi k této formě tělesné zátěže. Zařazení posilování na závěr jednotky, kdy organizmus je unaven předchozí zábavnou činností, kvůli které cvičící do tělocvičny dobrovolně přišli, je nevhodné a nerespektuje fyziologický poznatek, podle nějž nejvíce úrazů vzniká při únavě organizmu.
Základním předpokladem pozitivního vlivu posilování na zdraví a zdatnost je přiměřenost zvolené zátěže a technická správnost provedení cviků.
Zde platí pravidlo: „Vhodná dávka prospívá, nevhodná poškozuje!“
Příkladem budiž známý cvik „leh-sed“, kdy cvičící má fixovaná chodidla k zemi a má za úkol provést co nejvíce opakování za určitý čas. Dochází k extrémnímu zapojování ohýbačů kyčelního kloubu a minimálnímu zapojování partií, které mají být posíleny, tj. břišních svalů.
Podle odborníků na posilování vede takovýto způsob provedení ke zkrácení svalu bedrokyčlostehenního a dalších ohýbačů kyčle, ke zvětšení bederní lordózy (prohnutí páteře směrem dopředu), k posunu pánve a nakonec ke vzniku dolního zkříženého syndromu. Jakmile je založena tato svalová nerovnováha, je téměř nemožné posílit přímý sval břišní a je jen otázka času, kdy dojde ke zranění.
Příčinou zranění nebo zdravotních potíží není nikdy posilování jako takové!
Vina padá na chybné provádění nevhodných cviků!
0 příspěvků
Článek zatím nikdo nekomentoval.