Fyzické předpoklady sportovce

reklama

Laicky „fyzička“ nebo chcete li odborně fyzické předpoklady pomáhají sportovci být rychlejší, silnější, vytrvalejší zkrátka jsou to ty nejvíce hmatatelné ukazatele. Přirovnáme li sportovce k počítači, pak jeho fyzické předpoklady tvoří jeho „hardware“.

Pojďme si v krátkosti shrnout, jaké jsou nezbytné fyzické předpoklady pro sportovní výkonnost:

Výška,váha (size)

V některých sportech je považujeme jako podstatný předpoklad úspěchu a mnohdy bývají i limitujícím faktorem (basketbal, volejbal, gymnastika), v jiných sportech nejsou rozhodující (golf, tenis, fotbal apod).

Rychlost

Existuje několik druhů rychlosti, zahraniční literatura uvádí nejčastěji dvě,(speed a qickness). První, nazýváme lokomoční rychlostí a můžeme si jí představit jako pohyb sprintera. Druhá označuje spíše „hbitost“ tj. rychlost prvních třech kroků, které jsou důležité pro mnohé míčové sporty.

Síla

Silových schopností je rovněž celá řada uveďme si dvě (popisované jako strenght a power), první je schopností svalů překonávat odpor, například zvedání činky a druhá je schopnost vynaložit maximální sílu v co nejkratším čase. Zní to krkolomně, ale představme si třeba hod kriketovým míčkem. Je nepochybné, že k nejdůležitějším parametrům u většiny sportů patří schopnost koordinovat obě složky. Všimněte si uvolněného švihu Tigera Woodse, nebo efektivních úderů Rogera Federera, zde jsou silové složky v naprosté rovnováze.

Hbitost (agility)

Tuto schopnost si můžeme představit dvěma způsoby. První je schopnost rychle měnit směr pohybu, například sprinter, který je rychlý v běhu vpřed, nemusí být dobrý v pohyblivosti. Druhou složkou pohyblivosti je schopnost rychle měnit polohu těla a udržovat rovnováhu. K čemu je fotbalistovi, zápasníkovi, nebo gymnastovi rychlost, když ztrácí rovnováhu a padá.

Pružnost (flexibility)

Zjednodušeně řečeno se jedná o dobrý kloubní rozsah. Tato schopnost je výhodná u většiny sportů a u některých je přímo nezbytná. Gymnasta nebo zápasník ji musí mít na velmi vysoké úrovni, u běžce není tak potřebná, ale napomáhá k uvolněnému pohybu a působí též jako prevence zranění.

Obratnost (coordination)

O obratnosti můžeme říci, že je klíčem k úspěchu ve většině disciplín. Různé sporty vyžadují učení nových pohybů, a pro jejich zvládnutí využíváme odlišné druhy obratnosti. Tenisté, nebo volejbalisté potřebují k úspěchu koordinaci nazývanou „oko – ruka“.

Sledoval jsem Petra Kordu při jedné exhibici, jak bezchybně po svém nadhozu odpaloval tenisové míče tenkou tyčkou na dvouhru o průměru 2 centimetry na vzdálenost 30 a více metrů. To může vysvětlovat jeho „zlatou“ ruku v tenise.
Tenisová raketa má obvykle 16 podélných a 18 příčných strun. Petr celkem přesvědčivě tvrdil, že když dobře cítí míč zasahuje jej mezi sedmou a osmou podélnou a osmou a devátou příčnou strunou. Kdo někdy hrál tenis ví, že je takřka nemožné cítit kde zasahuje míč na raketě. U fotbalu je zase nezbytná koordinace „oko – noha“.
Legendární Pepi Bican, dokázal zasahovat lahve položené na břevno fotbalové branky s bravurní jistotou.

Vytrvalost (endurance)

Někdy se také používá výraz (aerobic fitness), jde o schopnost organizmu přijímat, přenášet a využívat kyslík. U funkčních sportů, jako jsou cyklistika, běh na lyžích, plavání je vytrvalost přímo nezbytným požadavkem.

Kateřina Neumanová často využívala v přípravě „kyslíkový stan“ s nižším tlakem vzduchu, který simuluje vysokohorské prostředí. Ošálí tím organizmus, který produkuje větší množství hemoglobinu a krev tím lépe hospodaří s kyslíkem.

Zrak (vision)

Profesionální pálkaři v baseballu, hráči basketbalu, stolní tenisté, mají prokazatelně lepší zrak než průměrná populace. Je popsáno pět měřitelných kategorií souvisejících s kvalitou zraku

  1. Ostrost vidění (acuity),
  2. kontrastní citlivost (kontrast senzitivity),
  3. periferní vidění (peripheral vision),
  4. prostorové vidění (depth percepcion)
  5. sledování cíle (tracking).

Joan Vickers, profesorka z Univerzity Calgary vyvinula způsob, jak měřit schopnost sledování cíle. Použila 3 kamery, jedna sledovala oči, druhá sledovala, co oči vidí, a třetí nahrávala celý prostor hřiště. Vickers popisuje jev, který je nazýván ve sportu jako „klidné oči“.

Profesionální volejbalista „čeká“ téměř 400 milisekund před zahájením pohybu a pak provede energický pohyb, s velkou přesností odhadne kam míč dopadne a jaký pohyb má udělat.

Průměrní hráči naopak zahájí pohyb k míči velmi brzo, aniž by dostatečně sledovali dráhu letu míče. Podle Vickersové mezi špičkovými a o něco horšími sportovci nejsou podstatné fyzické rozdíly. Rozdíly jsou v postřehu, ve schopnosti přesně sledovat pohybující se, nebo statický předmět a ve schopnosti dlouhodobě udržet pozornost.

Fyzické předpoklady jsou dozajista ohraničeny genetikou, ale posouvání vlastních hranic a vůle zlepšovat se závisí na odhodlání každého jedince.

  •  Navazující článek: Psychické a emoční předpoklady.


    • reklama

      Chcete vědět, na jaké sporty má Vaše dítě talent? Zkuste SportAnalytik

publikováno: 17.07.2012   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama