Jak začít běhat? S rozumem!

reklama

Běh se po krátkém období, kdy ho v čele sportovních aktivit „pro zdraví“ válcovalo horské kolo – snad proto, že cyklistovi lze prodat daleko více nezbytných zbytečností, poznenáhlu vrací na své místo. Důkazem je doslova masová účast na akcích typu pražského maratonu i neustále rostoucí počet serverů a blogů na internetu. Plní ale běh onen kdysi proklamovaný účel „pro zdraví“?

Jak začít běhat 

Kdokoliv může dělat cokoliv – ale dobře to dopadnout nemusí!

Heslo běhat může začít kdokoliv a v každém věku platilo snad v dávných dobách, kdy děti hrály fotbal na plácku za domem a ne na počítačích po síti, bylo normální, že půjdou do školy půl hodiny pěšky a ne že je tam každé ráno vozí jejich starostlivá matka druhým rodinným vozem.

Dospělí se snažili utéct z práce před koncem pracovní doby za svými koníčky - zatímco dnes je jejich koníčkem zaimponovat nadřízeným co největším počtem leckdy naprosto samoúčelných přesčasových hodin.

  • Jak správně trénovat? Rubrika sportovní trénink

     Leč taková je cena za svobodu, demokracii a tržní prostředí a nelze jinak, než využít předností moderní doby k vybalancování nutného zla. Odhlédneme li od základních medicínských kontraindikací běhu, jako jsou například závažnější kardiologická nebo ortopedická onemocnění dolních končetin a páteře, může být překážkou běhu buď nadváha v absolutním měřítku a nebo dokonce nadměrná váha vztaženo k aktuální výkonnosti. Pokud se totiž člověk s téměř normální tělesnou hmotností díky své špatné kondici zadýchává i při rychlejší chůzi, určitě pro něj nebude běh přínosem.

Chybovat je lidské, opakovat stejné chyby hloupé!

Klasická murphologie definuje životní cyklus každé novinky do následujících fází: „iniciální nadšení – pozdní vystřízlivění – sčítání škod - hledání viníků - potrestání nevinných“. Takovým směrem se velmi často ubírá i mnohá čerstvá běžecká kariéra. Největší škody napáchá obvykle už iniciální nadšení.

Člověk vychovaný pravidelnou mediální masáží o „tvrdé dřině vrcholových sportovců“ - to je mimochodem oblíbené novinářské klišé, průměrný mladý doktor nebo elév v advokátní kanceláři chodí domů unavený minimálně stejně – si jen těžko připustí, že z prvního tréninku nemůže přijít domů po čtyřech, protože pátý takový by už asi nepřežil.

Přehnaná vstupní očekávání vedou později ve fázi vystřízlivění k deziluzi z pocitu pomalého nebo spíš záporného nárůstu výkonnosti – což je pochopitelné, uvědomíme li si, že výsledkem neodpovídajícího tréninku je výsledkem spíš kumulující se únava než jakýkoliv nárůst.

Sčítání škod bývá potom tristní. V nejlepším případě pouze bolestivě namožené svaly a úpony – to když vám k vašemu velkému štěstí chybí vůle jít přes bolest. V horším případě poškození klubů, zborcená nožní klenba nebo přetrénování či dokonce chronický únavový syndrom.

Za viníky je v tu chvíli označeno ledacos – špatným povrchem a botami počínaje, až po nedostatek vůle či talentu či nepřízeň nejbližších. Málokdo si přizná, že jednoduše přecenil síly a špatně odhadl postupové cíle a už skoro nikdo nedojde až k jednoduché myšlence, že i tréninku tak „jednoduché“ disciplíny, jakou se může vytrvalostní běh zdát, by se mělo alespoň trochu rozumět.

Oním potrestaným nevinným se stane samotný běh. Neúspěšný sportovec na běhání zanevře a vrhne svojí energii do jiného sportu – velmi pravděpodobně s podobným výsledkem.

Přemýšlejte o tréninkovém plánu!

Onou vymožeností moderní doby je komplexní sportovní vyšetření, nejlépe spojené s testem na „běhátku“. Pokud jste neprodělali žádnou srdeční příhodu a neléčíte se s vysokým krevním tlakem, není nezbytně nutné absolvovat zátěžové kardiologické vyšetření. Cílem testování by mělo být především, stanovení základních bodů – prahů vašeho výkonnostního rozsahu.

reklama

Ze vztahu aerobního® a anaerobního® prahu je možné především určit, zda váš výkon vůbec dovolí běžet v únosné a přínosné intenzitě zatížení. Druhý benefit , který z takového vyšetření získáte, je stanovení zón zatížení, a to jak v podobě rozsahů tepových frekvencí, tak i rámcových rychlostí běhu.

Nastavení zón intenzity je potom už prvním krokem k individuálnímu tréninkovému plánu. Dobře postavený plán se především alespoň pokusí spojit leckdy nesjednotitelnou trojici – váš časový rozvrh, výkonnost a sportovní ambice.

Takový plán by v sobě měl zahrnovat vaší sportovní minulost, současnou výkonnost, nejbližší i vzdálenější cíle a to všechno promítnout do vašeho civilního života a to pokud možno tak, aby nedošlo k celkovému zhroucení organismu i životních jistot.


 

Užitečné adresy o běhání: behej.com 

                                    Běžecká škola Miloše Škorpila

publikováno: 14.05.2014   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama