Koleno - poruchy a havárie

Každý čtenář už vytušil, že takový komplikovaný a rozvláčný úvod v článku Achilovo koleno, nebyl jen tak pro nic za nic.

Úrazy kolen

Známá Murphyho pravidla říkají, že pravděpodobnost selhání systému je přímo úměrná množství součástek, které se mohou poškodit a pokud se něco může poškodit, tak se to také poškodí, a to v nejméně vhodném pořadí. Pro koleno to platí bez vyjímky, protože se v něm nenalézá část, kterou bychom si nemohli při průměrně vynaloženém úsilí zdevastovat.

Pokud se mezi lidem obecným mluví o bolestech kolena v souvislosti s pohybem, hovoří se o „meniscích a vazech“. Protože hlas lidu je hlas boží, začnu s nimi i já, ačkoliv jak uvidíte, nestojí většinou na začátku bolestí kolen, ale jsou spíš diagnózou výslednou.

Poranění menisků a poranění vazů spolu většinou velmi úzce souvisí. Je to tím, že ačkoliv jsou menisky doslova mezi kladivem a kovadlinou, neděje se jim žádná škoda, pokud na ně kosti z obou stran tlačí rovnoměrně a v postavení, na jaké jsou menisky konstruované. Teprve když některý vaz jako poslední strážce krajních mezí přestane plnit svojí funkci, je nebohý meniskus drcen a trhán.

 

Jestliže se jedná o jednorázový vysoce energetický úraz, zároveň se trhají vazy a drtí menisky. Obvykle k tomu dochází kombinací krutu a páčení, například při pádu na lyžích, dopadu z výšky nebo při šlapáku při fotbale.

Častější je proces druhý, plíživý. Na počátku je dlouhodobá nerovnováha svalů místně a funkčně příslušných ke koleni. Pokud je některá svalová skupina ochablá, její protihráč bývá zkrácený a relativně příliš silný. Kloubní plochy na sebe v takovém případě začnou naléhat v nevýhodných úhlech, což vede k místnímu přetížení a poškození kloubní chrupavky. 

Porušení svalové rovnováhy také vede k vyřazení svalů jako pružin a tlumičů, takže koleno daleko častěji využívá své anatomické dorazy - kolenní vazy. Přetížené vazy se protahují a koleno tím získává pohybovou vůli. Některé části menisku, obvykle zadní rohy, jsou pak postupně a systematicky rozžižlávány.  Ani vlastním vazům protažení příliš nesvědčí - protahují se a může dojít až k jejich prasknutí při jinak zanedbatelném úrazu, nebo dokonce samovolně.

U  drtivé většiny sportovců, kteří se rozhodli vyhledat se svými obtížemi lékaře žádné podobné markantní poškození kloubu nenacházíme. Rentgenový snímek je stejný jako u zdravého kolene, vazy jsou pevné a dokonce ani nejdokonalejší neinvazivní vyšetřovací metoda pro kolena - magnetická rezonance nic špatného nenachází. Kloub na to ovšem nic nedbá a bolí. Protože pacienti a vlastně i lékaři mají rádi choroby jasně pojmenované, vznikla pro tyto stavy svébytná kategorie takzvaných enthezopathií.

Entezopathie jsou záněty svalových úponů, vzniklé dlouhodobým přetížením. Je přitom jedno, jestli se jedná o přetížení absolutní nebo relativní. Například s jednou z nejběžnějších entezopatií – tenisovým loktem – přicházívají jak kopáči pracující se sbíječkou, tak dívenky z kanceláří, pro které je nejmohutnějším pracovním nástrojem myš od počítače (ty druhé dokonce častěji).

Příčinou je dlouhodobé namáhání úponu v nepřirozené poloze. U kolen se k zatížení přičítají ještě všechny nedodělky a nedbalosti, které matička příroda konkrétně na našem vlastním modelu tělesné schránky – „ixovky“ nebo „óčka“ a ploché nohy, ale i vadné držení těla a chybné pohybové stereotypy.
Největší záludností enthezopathií je právě to, že nemají žádné viditelné či hmatatelné znaky.

To vede jak ze strany netrpělivých sportovců, tak ze strany mnohdy příliš operativně zaměřených chirurgů a ortopedů k podcenění a nedoléčení takových "banalit". Přitom nedoléčená a nedořešená entezopatie se ráda a čím dál častěji vrací a postupně může vést k rozvoji daleko závažnějšího poškození. Slovo nedořešená jsem v předchozí větě použil záměrně - mnohdy je třeba hledat příčinu bolestí jinde než v koleni - v ploché noze, špatné obuvi, vadném držení těla nebo nesprávné technice pohybu.

Nadměrné bodové zatížení vyplývající ze všech dříve uvedených příčin, úraz nebo i vrozená dispozice může poškodit i kloubní chrupavku hlavice a nebo čéšky. Výsledkem jsou takzvané chondropatie – omezené okrsky změklé, poškozené a odumřelé chrupavky. Dlouhodobé přetížení celého kolene pak vede k celkovému postižení všech tkání kolene, k obecně dobře známé artróze.

Artróza je komplexní onemocnění kloubu z dlouhodobého přetížení, ke kterému mohou vést cestičky od všech stavů, popsaných v předchozích odstavcích. Pokud budeme myslet čistě mechanisticky, můžeme si počátek artrózy přirovnat k „vymletí ložiska“ – na počátku je totiž snížení tloušťky kloubní chrupavky a snížení tvorby klobního mazu. Teprve potom dojde díky změnám rozložení zátěže ke zborcení stavby kloubu. Zborcená statika vyvolá místní přetížení a na světě je jeden z mnoha začarovaných kruhů medicíny.

publikováno: 04.04.2012   napsal/a: MUDr. Ondřej Vojtěchovský