Měl to být reprezentant, ale sport ho nebaví. Rodině trvalo, než se s tím smířila

Pokud se rodiče věnovali úspěšně sportu, očekávají obvykle totéž od svých dětí a nezřídka jdou ve svých ambicích ještě dál. Synovi naplánují hokejovou kariéru v NHL a od dcery očekávají tenisové úspěchy v mezinárodním měřítku. Pro dosažení těchto cílů jsou schopní obětovat mnoho a totéž vyžadují od svých ratolestí. Podobné plány měli i rodiče Káji, který dnes ale místo fotbalových trávníků běhá se síťkou za motýly.

Kájovi rodiče jsou oba nadšení a úspěšní sportovci. Táta hrál fotbal za divizní mužstva a máma sbírala ocenění za vystoupení v baletních představeních. Když se dozvěděli, že budou mít syna, byl jeho sportovní osud už předem naplněn. „Ještě než se Kája narodil, všichni už mluvili o tom, jaký bude špičkový fotbalista a kam až to dotáhne“, říká maminka Alena a dodává „Po narození se nám doma sešli hned tři fotbalové minidresy (včetně jednoho se jménem) a dětské fotbalové dupačky“.

„I manžel si hrozně přál mít z Káji fotbalistu, to jsem na něm viděla. Ještě než začal chodit, už jsme měli na zahradě branku“, vzpomíná maminka a vybavuje si i konkrétní momenty domácí fotbalové výchovy „Jednou k nám přišli manželovi spoluhráči a chválily syna, jak perfektně umí ve čtyřech letech nahrávat šajtlí“.

Po zahájení profesionálních tréninků v klubu se ovšem začali dostavovat první signály nechuti ke sportu. „Před tréninkem se synovi obvykle začínala značně horšit nálada až do stavu hysterie těsně před odjezdem. Přičítali jsme to nevhodnému kolektivu a zkusili jsme proto ještě dvakrát změnit klub“.

Postupem času se začalo ukazovat, že fotbal ani jiný sport nedokáže v Kájovi vyvolat jakýkoliv zájem. Sám se sportovním aktivitám vyhýbal, jak to jen šlo (přestože talent mu evidentně nechyběl) a jakékoliv příkazy nebo nucení k pohybu končily brekem.

„Když se časem ukázalo, že sport Kájovi nic neříká, pochopili jsme s manželem, že nemá smysl lámat to přes koleno“, vzpomíná dnes maminka Alena. „Horší to ale bylo s okolím, všichni se pořád ptali, proč Kája nehraje a s nenápadnou výčitkou se přitom koukali na nás, jako kdyby to byla naše vina.“ Tlak okolí nebyl příjemný a ustal až časem, když příbuzní pochopili, že Kájovi zájmy jsou úplně jiné.

Dnes se ukazuje, že Kája bude místo kariéry profesionálního fotbalisty spíše zoologem. Ve svém dětském pokoji si vybudoval ZOO, ve které chová 14 různých živočichů včetně axolotla, pakobylek nebo chameleonů.

Tlak rodičů a okolí může být pro dětský sportovní rozvoj nebezpečný i prospěšný. Pokud chtějí rodiče mít z dítěte profesionálního sportovce, nezbývá často než vzít věci v útlém věku dítěte do vlastních rukou a věnovat se vybranému sportu naplno. To platí především tam, kde je konkurence největší (fotbal, hokej nebo tenis).

„Pokud se podíváte na počátky kariéry úspěšných tenistů, zjistíte, že ve většině jejich případů byli jejich rodiče buď aktivními sportovci vysoké úrovně nebo velmi zapálení výkonnostní či rekreační sportovci“, říká Jan Taussig, bývalý trenér juniorské tenisové reprezentace a dodává: „Kromě toho ale také šli cílevědomě za úspěchem svých dětí, investovali do nich svůj čas a finance a neváhali od nich vyžadovat stejnou míru snahy a odpovědnosti“.

Kájova rodina si sportovní nadšení vynahradila u druhorozené dcery Andrey, která je dnes zapálená a úspěšná gymnastka. „U dcery jsem na to po předchozích zkušenostech už šla trochu jinak. Žádné dopředu dané plány. Chtěl jsem nejdřív zjistit, na jaké sporty má největší předpoklady a teprve poté je vyzkoušet“.

Dcera se zúčastnila zábavného testování fyzických předpokladů SportAnalytik, které formou osmi jednoduchých testů odhalí, na jaké sporty mají děti největší talent. „U Andrejky se ukázalo, že je ve srovnání s vrstevníky nadprůměrná v rovnováze, ohebnosti a dynamice. Mezi doporučené sporty tedy vyšla gymnastika, která byla navíc relativně blízko mému oblíbenému baletu, takže jsme ji vyzkoušeli a od té doby Andrejku moc baví“.

Jak by tedy rodiče měli správně postupovat při sportovním rozvoji svých dětí?

Základní pravidla jsou:

• Netlačit, ale povzbuzovat.
• Oceňovat spíše snahu než výsledky.
• Inspirovat vlastním sportovním příkladem.
• Rozvíjet rodinný sportovní duch při sportech jako je bruslení, lyžování nebo cyklistika.
• Nevyhýbat se sportovnímu prostředí. Propojovat děti se sportovně orientovanými vrstevníky.
• A hlavně by si rodiče měli být vědomi toho, že nejdůležitější roli hrají v procesu seznamování dítěte se sportem právě oni. 

Tip pro rodiče

S výběrem vhodného sportu vám může pomoci program SportAnalytik, kde si děti v rámci sportovního dne projdou zábavnými testy fyzických a osobnostních předpokladů. Výsledkem je vyhodnocení jejich silných stránek a doporučení pěti běžných a pěti alternativních sportů.