Můžeme stravou ovlivnit zakyselení organismu vznikající při fyzické zátěži?

reklama

Toto je velmi diskutovaná otázka, zejména v komerční sféře, neboť pokud bychom dokázali předcházet nebo alespoň zpomalovat účinky zvýšené produkce kyseliny mléčné při intenzívní svalové práci, náš výkon by se podstatně zvýšil.

Acidobazická rovnováha

Ačkoli při znalosti regulačních mechanismů v organismu se zdá ovlivnění kyselosti vnitřního prostředí (hovoříme o tzv. acidobazické rovnováze) jako krajně nepravděpodobné, poskytuje současná medicína důkazy, které hovoří o opaku. Aby bylo možné této problematice porozumět, je zapotřebí vysvětlit některá fakta.

Vnitřní prostředí organismu

Vnitřní prostředí organismu, včetně optimální acidobazické rovnováhy, je udržováno velmi sofistikovaným způsobem a na udržení této rovnováhy závisí většina metabolických procesů. Kyselost, respektive zásaditost vnitřního prostředí je určována koncentrací vodíkových iontů. Ty jsou produkovány ve velkém množství během metabolických procesů a musí být eliminovány, aby nedošlo k zakyselení organismu.

Koncentraci vodíkových iontů, tedy kyselost posuzujeme parametrem, který nazýváme pH. pH nabývá hodnot v rozmezí 0-14, fyziologické rozmezí pH krve je 7,36-7,44, tedy mírně zásadité. Při poklesu pH pod 7,36 hovoříme o acidóze, při zvýšení pH nad 7,44 pak o alkalóze. Jelikož jednotky pH jsou vyjádřeny v logaritmické škále, znamená posun pH o jednu jednotku 10-násobný rozdíl v koncentraci vodíkových iontů. Převedeno do lidské řeči, má kyselina chlorovodíková kyselina mající pH 1,0 (přítomná v žaludeční šťávě) milionkrát vyšší kyselost v porovnání s krví.

Za udržení rovnovážného pH vnitřního prostředí odpovídají tzv. nárazníkové systémy (v odborné literatuře nazývané pufrovací systémy). Tyto pufrovací systémy dělíme na chemické pufry, ventilační nárazníkový systém a ledvinný (renální) nárazníkový systém.
Chemické pufry, zjednodušeně řečeno, mají schopnost vázat volné vodíkové ionty, a patří mezi ně zejména bikarbonátový, fosfátový a bílkovinný pufrační systémy.
Ventilační systém funguje tak, že při snížení pH (acidóze) dochází k stimulaci dýchacích center v mozku a zvýšenou ventilací se vydýchává oxid uhličitý. Toho je pak v krvi relativní nedostatek a vytváří se tak méně kyseliny uhličité (reakcí oxidu uhličitého s vodou). Výsledkem je alkalizace (zvýšení pH) vnitřního prostředí. Podobně funguje ledvinný nárazníkový systém, neboť ledviny velmi účinně regulují vylučování vodíkových, bikarbonátových a amonných iontů do moče, čímž upravují pH vnitřního prostředí.

Jak tedy může strava ovlivnit acidobazickou rovnováhu vnitřního prostředí?

Na první pohled nijak, neboť popsané nárazníkové mechanismy jsou velmi účinné a okamžitě reagují na veškeré výchylky pH. Na druhou stranu existuje několik typů důkazů, že takové ovlivnění je možné. Zaprvé jsou to práce ukazující na ovlivnění některých nemocí, jejichž rozvoj je mimo jiné podmíněn poruchami acidobazické rovnováhy, stravou ovlivňující kyselost vnitřního prostředí. Druhý typ důkazů je založen na studiích sportovní medicíny zkoumajících ovlivnění nárazníkových systémů u sportovců s cílem oddálit vznik acidózy u těžkých sportovních výkonů.

Je kupříkladu známo, že umělé mléko s modifikovaným obsahem některých iontů má výrazné alkalizační účinky. Naopak i acidifikační dieta dokáže velmi výrazně ovlivnit regulační mechanismy ovlivňující pH vnitřního prostředí. Alkalizující dietní doplňky jsou používány u nejrůznějších nemocí, jako jsou poruchy mineralizace skeletu, ledvinné kameny, či dokonce bolestivé syndromy nebo angína pectoris. Naopak acidifikující dieta pomáhá v léčbě refrakterních křečových záchvatů.

Tato fakta jsou v souladu se známými skutečnostmi, že vegetariánská strava má v porovnání s klasickou západní dietou založenou na konzumaci masa ¨alkalizační¨ účinek. Strava bohatá na tuky a bílkoviny vede v důsledku jejich metabolizace v lidském těle k tvorbě slabých kyselin, které musí být nárazníkovými systémy neutralizovány.

Naproti tomu vegetariánská dieta, ačkoli neovlivňuje přímo pH vnitřního prostředí, zvyšuje kapacitu ledvin vyrovnávat změny pH. To může mít teoreticky vliv na schopnost organismu vyrovnat se s výkyvy pH při těžkém fyzickém výkonu – a to je také důvod, proč výrobci dietních doplňků a zastánci vegetariánských diet ve sportu podporují tento dietní přístup.

Ovlivnění acidobazické rovnováhy ve vrcholovém sportu

Druhou skupinu důkazů, že kyselost vnitřního prostředí lze dietně ovlivnit, představuje několik desítek prací, v kterých byl zkoumán účinek látek ovlivňujících nárazníkové systémy v krvi s cílem zabránit acidóze® u sportovců. Ačkoli výsledky těchto studií nejsou úplně jednoznačné, ukazuje se, že podání bikarbonátu® zlepšuje výkonnost o několik procent, což například ve světové atletice může znamenat posun na medailová umístění.

Takto alespoň vyzněla práce publikovaná již v roce 1983 provedená na běžcích na 800 m, kterým byl podáván před závodem bikarbonát v dávce 0,3 g/kg váhy. Tito běžci měli o 2% lepší osobní výkony v porovnání s běžci, kteří dostali pouze placebo. Ačkoli se obyčejně uvádí, že použití bikarbonátu je vhodné pro výkony trvající do 10 minut, existují i práce prokazující pozitivní účinky při déletrvající fyzické zátěži, ať už se jednalo o běh, plavání, nebo cyklistiku.

reklama

To, že podávání bikarbonátu před fyzickým výkonem vede ke zlepšení, dokazuje i práce provedená na závodních chrtech (kteří mají velmi podobné parametry i regulaci acidobazické rovnováhy jako člověk). Ve srovnání s kontrolními zvířaty vedlo podání bikarbonátu v dávce 0,3 g/kg váhy před závodem na 600 m u těchto psů k výrazně vyšší hladině bikarbonátu v krvi a tím i vyššímu pH krve, ale zejména k nižším hladinám laktátu, nižšímu deficitu bází a současně i nižší koncentraci vodíkových iontů ve svalech psů po proběhlém závodě.

Látky ovlivňující pufrační kapacitu nejsou explicitně uváděny na dopingové listině (viz rozdělení dopingových látek), nicméně jejich použití může být hodnoceno jako porušení dopingových pravidel, která uvádějí že sportovci nesmějí používat žádné fyziologické látky za účelem zvýšení výkonnosti (popravdě řečeno, to by však nemohli užívat ani jiné výživové doplňky).

Je ovšem zajímavé, že v dostihovém sportu je u zvířat použití pufračních látek® zakázáno a je stanoven i limit pro koncentrace bikarbonátu v krvi koní před závodem. Existují názory, že podobný systém by měl být zaveden i pro klasický sport. Je určitě pravdou, že se těmito látkami ve vrcholovém sportu experimentuje, někteří čeští sportovci například užívali bikarbonát před závody na Olympijských hrách v Soulu v roce 1988 (alespoň dle svědectví přímých účastníků těchto her).

Co říci závěrem?

Nedomnívám se, že je pro sportovce účelné věnovat příliš mnoho pozornosti této problematice. Z mé osobní zkušenosti vím, že sportovci nejsou většinou schopni ani ochotni dodržovat základní dietní doporučení pro zvýšení fyzické výkonnosti a tudíž experimentování se stravou či dietními doplňky ovlivňujícími kyselost vnitřního prostředí nemá větší smysl.


 

publikováno: 28.06.2014   napsal/a: MUDr. Libor Vitek
reklama