Peking olympijský (1).

Začátek bude vskutku magický. V osm hodin osm minut osmého dne osmého měsíce osmého roku nového milénia budou zahájeny 29.letní olympijské hry v Pekingu. Den, kdy Mezinárodní olympijský výbor o hostitelské zemi rozhodl, se stal pro Čínu skutečným svátkem. Peking si olympiádu doslova vysnil – konečně dostane příležitost ukázat celému světu, že Čína není jen výrobcem levného nekvalitního zboží, symbolem porušování lidských práv, sociálního inženýrství, chudoby a zaostalosti, jak neúnavně hlásají média západního světa, ani že není jen zemí nefritu, hedvábí a Velké zdi, jak nám naopak namlouvají turističtí průvodci, nýbrž že jde ve všech ohledech o moderní světovou velmoc.

Čína chce vstoupit do historie.
Jako všude, i v Pekingu pořadatelé usilují, aby jejich olympiáda byla lepší a krásnější než ty předešlé. Naštěstí už ne o to, aby byla větší – sportovců bude přibližně 10 500, což odpovídá předešlým olympiádám. Pro čínskou vládu je to přesto příležitost ukázat svou sílu a zvýšit prestiž. Jako by tato olympiáda chtěla naznačit: 21. století bude ve znamení Číny! Při budování sportovišť a stadiónů využili pořadatelé služeb světově proslulých architektů a zapojili do výstavby renomované zahraniční firmy. A tak se stala pekingská olympiáda svátkem nejenom pro sportovce a jejich fanoušky, ale také pro urbanisty, architekty, designery, stavbaře a pracovníky dalších profesí, kteří zde představují svůj um.

Olympiáda zmodernizuje zemi.
Pro Peking se příprava na hry stala také příležitostí k vybudování a rekonstrukci městské infrastruktury. Náklady na modernizaci silniční sítě, veřejné dopravy včetně metra, letiště, vodovodní a kanalizační sítě i na zlepšení životního prostředí přesáhnou mnohonásobně náklady na sportoviště a hry samotné.
Přípravy jsou v plném proudu a Peking se mění každým dnem.Velké počítadlo na ústředním náměstí Nebeského klidu odpočítává minuty do zahájení her, na každé volné zdi visí transparenty s olympijským mottem „Jeden svět – jeden sen“ nebo velkoplošné billboardy s plány nových sportovních komplexů. A obchodníci již dnes na olympiádě vydělávají – stánky s olympijskými suvenýry (dokonce i na Velké zdi) praskají ve švech a také olympijský koutek v každém větším knihkupectví je stále plný zákazníků. Místo jednoho či dvou maskotů her jich v Pekingu mají hned pět. Každá z „pěti panenek“ (fu-wa) bude reprezentovat jeden z olympijských kruhů.
Také olympijská pochodeň bude putovat po té dosud nejdelší trase (ač většinou letadlem), ponese ji rekordní počet běžců (21 880) a poprvé v historii olympijských her povede její cesta přes nejvyšší horu světa Mount Everest.

Armáda dobrovolníků.
Nakažlivé nadšení zavládlo i mezi obyčejnými lidmi. Kolem pěti tisíc rodin se už rozhodlo pojmenovat své novorozené dítě Ao-jűn, čili Olympiáda, a tisíce dalších zvolili jména olympijských maskotů: modré ryby Pej-Pej, černé pandy Ťing-ťing a dalších. Národní hrdost a euforii vyjadřují Číňané i mnoha dalšími způsoby. Mimořádný zájem mezi mladými lidmi vzbudila možnost zúčastnit se olympiády jako dobrovolný společník a průvodce sportovců, turistů a dalších návštěvníků. Armádu 550 tisíc mladých lidí musela čínská vláda sice vyškolit a přezkoušet, žádné další finanční prostředky už však potřebovat nebude – stravné a kapesné si dobrovolníci musí během sedmnácti dnů olympiády zajistit sami. A udělají tak bez váhání – příležitost seznámit se s cizinci a procvičit si angličtinu je pro ně lákavé a vzrušující.