Jak vybrat trenéra?

Absolvujete to dvakrát nebo třikrát týdně. Vyzvednete svoje dítě ze školy (školky), naložíte do auta a vezete na trénink a tam jej přenecháte člověku, kterého ani moc neznáte. Mějte na paměti, že tento člověk, ať profesionál, nebo dobrovolník může mít velmi zásadní vliv na celoživotní pozitivní nebo negativní vztah vašeho dítěte ke sportovním aktivitám.

Kdo jsou tito lidé? Co vědí o sportu? Jaké mají vzdělání? Co vědí o dětech? Nejsou to jen křiklouni, podivíni nebo ještě něco horšího? Můžu vás uklidnit většina z nich jsou jako vy. 60-80% trenérů mládeže jsou rodiče, kteří trénují své vlastní děti. Obětují značnou část svého volného času, ač jsou kvalifikovaní nebo ne, jejich hlavním motivem je,že to dělají rádi.

Trenér

Jak můžeme poznat rozdíl mezi těmi, kteří dětem pomáhají, a těmi, kteří spíš škodí?

Zde je několik tipů, na co by se rodiče při výběru trenéra měli zaměřit.

Komunikativnost(Communication)

Trenér by měl umět vysvětlit rodičům, před zahájením tréninkového cyklu, co od nich očekává, a co očekává od dětí. Minimálním obsahem sdělení by měla být přesná doba jednotlivých tréninků, jaký je cíl tréninků, jaké má být chování dětí, ale i rodičů „za plotem“ a jaká je role rodiče a trenéra. Na trenérovi, by mělo být poznat, že svou práci dělá rád, že zvládne organizovat trénink z hlediska času i osobních vztahů. Nečekejme od dobrovolníků u mládeže velké znalosti, z profesionálního sportu, sledujme však, zda dokáže organizovat trénink tak, aby všichni byli zapojeni.

Zásadovost (Cosistency)

Dobrý trenér je zásadový v přístupu ke svěřencům, rodičům a řešením problémů. Špatný trenér má mnoho pravidel, které někdy dodržuje, jindy ne, neustále je v průběhu sezóny mění. Dr. J. Morroww sportovní psycholog z Univerzity New York doporučuje : „ U trenéra hledejte emoční vyrovnanost, ne člověka, který je v euforii po vítězství a v návalu smutku po porážce. Děti obvykle napodobují to, co vidí. Předvádí li trenér „emoční tobogán“, může to vypadat sympaticky, ale má to negativní vliv na mladé sportovce“.

Náročnost (Challenging)

Dobrý trenér dokáže vhodnou formou přimět svěřence k náročnému, ale účelnému tréninku. Výsledky by pro něj neměly být tím jediným měřítkem úspěchu. Měl by věnovat dostatečnou pozornost výuce dobrých základů daného sportu a ve skupině se nezaměřovat jen na talentované na úkor dalších. Pokut je nezbytné nějakou činnost „drilovat“, nemělo by to být neúčelné, ale vše by mělo směřovat ke konkrétním herním situacím. Cvičení by měla být přiměřená věku a fyzické vyspělosti sportovců.

Soucit (Compassion)

Zkušený trenér ví, že děti reagují odlišně na různý trenérský přístup. Někteří potřebují více chválit, jiní ne. Někteří berou konstruktivní kritiku s nadhledem, jiní si ji berou příliš k srdci. Trenér také často vystupuje v roli psychologa, při smolných porážkách, když se sportovci delší dobu nedaří, tak pak by měl být schopen povzbudit a pomoci nalézt pozitivní východisko.

publikováno: 18.10.2010   napsal/a: Mgr. Jan Taussig