Talent u dětí

Často se v souvislosti s prvními pohybovými aktivitami dětí probírá slovo „talent“.

Rodiče se ptají a přemýšlí, zda právě ta jejich ratolest je talentovaná, chcete-li – šikovná. Pravda o této oblasti je velmi zajímavá. Jedná se o dědičnou determinaci jednotlivých předpokladů osobnosti jedince.

V literatuře (Perič, 2006) jsou uváděny jako nejvíce geneticky určeny somatické (tělesná výška, tělesné rozměry), rychlostní (reakční a lokomoční rychlost) a rychlostně silovépředpoklady. Naopak nejméně jsou geneticky determinovány psychické vlastnosti a koordinační schopnosti.

Z toho například vyplývá, že i pohybově nepříliš zdaným rodičům se může narodit velmi šikovné dítě. Že například temperament dítěte nebude shodný s temperamentem rodičů atd. Jak je patrné, talent je komplexní soubor dispozic. To co je na první pohled pozorovatelné, tedy zda je dítě schopno se k dané aktivitě takzvaně správně „postavit“, je schopnost určité míry koordinace - šikovnosti, jedné z motorických schopností, jenž je nejvíce vidět a pro většinu sportů je zcela nezbytná (sportovní, pálkové, síťové hry, gymnastické sporty atd.).

Zda je dítě schopno rychle se naučit, napodobit novou dovednost je schopnost související s koordinací, mluvíme o motorické docilitě – schopnosti naučit se nové pohybové struktury. Souhrnně hovoříme o talentu motorickém – pohybovém.

 

Do celkového projevu se promítají samozřejmě i psychické vlastnosti (osobnostní, volní, charakterové, temperamentové) což je pro sportovní budoucnost zcela zásadní. Jako příklad poslouží následující častá situace. Jistě jste se již setkali se sportovcem, který nebyl nijak zvlášť šikovný – jeho koordinační a docilitní schopnost nebyla na vysoké úrovni, v dětském věku nepatřil mezi nejlepší.

Přesto v juniorském a dospělém věku dosáhl vyšší úrovně než mnohem šikovnější – koordinačně schopnější kamarád. Otázka proč, je zcela na místě. Dotyčný pravděpodobně neoplýval talentem koordinačním, nýbrž mentálním. Jednoduše byl pracovitější, svědomitější, cílevědomější, zarputilejší – často se říká: „Měl to v hlavě srovnané“ a zároveň podpora a příklad ze strany rodičů byl zcela jistě správně veden.

Jeho píle se zůročila v pozdějším věku, kdy tyto vlastnosti nabyly na významu. Oproti tomu jedinec „šikovný“ s tzv.talentem „od boha“ nebo také „přírodním talentem“ i přes výborné počáteční výsledky, nakonec zůstal za očekáváním. Toto je častým jevem ve sportu dětí. V takovém případě mohlo dojít k několika situacím.

Buď absentovala role rodiče v přípravě a vedení nebo dotyčný neoplýval již zmiňovaným mentálním talentem, tedy v dětském věku těžil pouze ze své vysoké úrovně pohybových schopností (dědičně závislé), ale později, kdy začala nabývat na významu tréninková morálka, pracovitost, sebezapření, tedy mentální odolnost, se jeho výkonnost přestala zvyšovat. Dotyčný na sobě postupně přestává pracovat a s přibývajícími neúspěchy a s tím spojenou demotivací postupně se sportem končí.

Mnoho dalších článků v rubrice: Sportovní talent

publikováno: 15.02.2013   napsal/a: Mgr. Jiří Rosol