Na co jedou běžkyně?

Rozhodneme-li se běhat delší tratě, měly by být v našem jídelníčku daleko více proti neběžecké populaci zastoupeny sacharidy. Řeč tu nebude o dortíkách, ale o polysacharidech, které jsou představovány bramborami, rýží, těstovinami, cereáliemi, případně celozrnným pečivem.

Sacharidy

Sacharidy jsou totiž stavebními kameny pro naši hlavní pohonnou hmotu – glykogen. Ten máme ve svalech a v játrech a spalujeme ho několika způsoby – aerobně (při pohybu nižší intenzity), anaerobně (jdeme-li „na krev“), nebo někde mezi tím (kdy naše svaly tvoří laktát, který ještě stačíme odbourat a nějakou dobu na tom vydržíme). A protože jedeme na hybridní pohon, spalujeme i tuky, hlavně při pohybu nízké intenzity, což je důležité při všech bězích trvajících více než hodinu a půl. Déle by nám totiž nevydržely zásoby glykogenu a náš maratonský sen by se brzy rozplynul.

Obrovské tukové zásoby

Než však sáhneme po nějaké té kalorické bombě, vzpomeňme na to, že průměrně rostlý člověk má pod svou kůží zásobu tuku na několik maratonů, mnozí z nás ještě více. Ale ani opak, vyhýbání se tukům není právě ok, např. v odtučněných jogurtech je o to více jednoduchých cukrů, případně umělých sladidel. Tedy nic moc. V tucích se také rozpouští některé vitamíny. Užitečná je i kouzelná látka CLA, která pomáhá přirozeně spalovat tuky a tak pomáhá aktivní svalové hmotě. Najdete ji v poctivém mléce a výrobcích z něj a rovněž v mase zvířat s delší dobou života. Vyrychlené kuře ani prase to tedy rozhodně není.

• Jak správně trénovat? Rubrika sportovní trénink

Ovoce a zelenina

Ovoce a zelenina představují zdroj zdravé stravy, které je možné sníst hodně. Ale ani ony již nejsou to, co bývaly. Obsah vitamínů a minerálů v současné zelenině, proti té například před 15 lety, klesá, a tak bychom jí na pokrytí svých nutričních potřeb musely sníst kamión. Proto si pomáhejme doplňky stravy – jak pro sportovce, naběháme-li toho více, tak alespoň pro běžné smrtelníky.

• Mohlo by Vás zajímat: VO₂max – měřítko naší kondice

A jak skloubit baštu s tréninkem a závody?

Neběhejte přecpané ani hladové. Větší jídlo by mělo být aspoň dvě hodiny před tréninkem, něco menšího k zakousnutí přibližně hodinu. Pokud vyrážíte tak, že se najíst prostě nestíháte, sáhněte po sportovních tyčinkách (to ovšem nejsou ty přeslazené slepence za 5,50) nebo po speciální kaši, jakou je například Pelupa od firmy Penco. Po doběhu nehladovte, dejte tělu nějaké rychlé cukry, například banán, aby hned nesáhlo po surovinách ze svalové tkáně, nebo tyčinku. Jestliže běháte víc, oceníte také nápoje typu „before activity“ a „after activity“, o jejichž složení se nemusíte starat, případně hořčíkové tablety, trápí-li vás křeče. Nezapomeňte samozřejmě na pitný režim, během dne i při tréninku, zvláště pokud je tepleji nebo běžíte déle než hodinu. V případě, že potřebujete hubnout, nezapomeňte si připočíst k vaší energetické bilanci energetickou hodnotu nápojů a sportovních doplňků stravy.
TIP:
Jedete na spalovače tuků? Fajn věc, výrobci se předhánějí v množství karnitinu, chromu atd. Pomohou určitě do začátku, když chcete shodit první kilogramy. V obdobích, kdy „ujedete“, jako třeba o nedávných svátcích, však nejsou samospasitelné. Pro zvýšení efektu je třeba se hýbat. Tak do toho, milé dámy!
Využijte zimu k běžkování či bruslení a vyražte v podobné intenzitě, jako byste ten den běhaly. Je to příjemná změna a zaberou zase jiné svaly.
MOJE ZKUŠENOST:
Nejtlustší či nejtěžší jsem nebyla v době kolem porodu, ale někdy v sedmnácti. Do kalhot z té doby bych později dala čtyři dlaně, a také z tehdejších fotek je vidět, že si nevymýšlím. Doma jsem žádný vzor v udržování postavy neměla, mé mamince to bylo po třech dětech nejspíš jedno, nikdy nesportovala a nikdo ke sportu nevedl ani mne. A co víc, mým tehdejším osobním rekordem bylo šestnáct knedlíků…
Dokud je tělo samá ruka-samá noha, spaluje přímo zázračně. Horší to je, když v něm puberta rozlije kýbl hormonů, jejichž následky vítáme přinejmenším s rozpaky, případně vůbec. V šestnácti mi došlo, že to tak dál nejde, zvláště když jsem proseděla celý den ve škole a v pěveckém sboru. Tehdy jsem zamířila na atletickou dráhu a za rok a půl shodila osm kilo, bez toho, že bych si nějak zvláště hlídala obsah talíře. To přišlo až poté, co jsem po deseti letech na dráze pověsila tretry na hřebík, chodila si příležitostně klusnout do lesa a začala zase zpívat. Nechtěla jsem kila zpátky a věděla jsem, že se s každým rokem metabolismus zpomaluje. Musela jsem udržet rovnováhu v příjmu a výdeji energie.

• Víte, jaká je Vaše: Ideální váha

Můj život naštěstí nikdy neprovázely žádné diety – fuj! Spíše jsem vždy měla po různě dlouhou dobu několik jídel, která jsem nejedla. Knedlíky, červené maso, uzeniny, vepřové, uzeniny. Nyní nemusím ta „chemická“ kuřata a co jen trochu jde, volím v bio kvalitě. Zvláště od doby, kdy mi nebylo jedno, co Matýskovi pustím do mléka. Zato občas ujedu na čokoládě a sejde-li se rodina kolem stolu, tu záklopku a umění říct „dost“ prostě nemám. A jídelníček?

Jako dálkoplaz sním o něco více sacharidů proti běžné stravě, k snídani nejvíce musli, z masa jsem se vrátila ke kvalitnímu hovězímu, případně zvěřině, a to kvůli obsahu železa. Jinak se stravou oproti jiným už moc neliším.