Jak měříme maximální tepovou frekvenci?

Výše maximální tepové frekvence není žádným ukazatelem výkonnosti člověka, je u netrénovaného jedince téměř stejná jako u trénovaného.  Vlastním tréninkem je velmi málo ovlivnitelná. U výkonnostního sportovce kolísá v návaznosti na to, v jaké části ročního tréninkového cyklu se sportovec nachází. Maxima dosahuje ve vrcholové části sezóny.
Velký vliv na maximální tepovou frekvenci má únava. Druhý den po těžkém, anaerobním tréninku, může být nižší až o 20 tepů / min. Tento fakt je třeba brát v úvahu při plánování testu maximální tepové frekvence.
Obecně se pohybuje mezi 180 až 210 tepy/min. Záleží na typologii jedince, resp. na vlivu jeho sympatické či parasympatické soustavy. Jedinci s převahou parasympatické soustavy mají maximální tepovou frekvenci nižší, kolem 180 až 190 tepů, kdežto jedinci s převahou sympatiku mají maximum kolem 200 až 210 tepů.
Zjištění hodnoty maximální TF lze maximálním testem, nejvhodnější je spiroergometrické vyšetření. Tomuto testu však musí předcházet odpovídající příprava, především z hlediska regenerace. Hodnota maximální tepové frekvence je závislá na celkové únavě, proto musí sportovec absolvovat test dostatečně odpočinutý.  Vlastní test je poměrně jednoduchý. Po zapracování na nízké a střední intenzitě absolvuje testovaný zatížení stupňované do jeho osobního maxima. Tento úsek by měl být v rozmezí 5 až 10 minut. V průběhu tohoto zatížení tepová frekvence stoupá až na určitou úroveň, a poté již stagnuje. Nejvyšší dosažená hodnota tepové frekvence v průběhu testu je považována za maximální.