Víte jak staré je vaše dítě?

reklama

Tato zdánlivě hloupá otázka skrývá hned několik odpovědí. Každý si přece pamatuje datum narození svých potomků, to nám ale říká pouze první „věk“, který ve sportu popisujeme jako věk kalendářní.

Sportvital-talent
 

Biologický věk

Druhým věkem je tzv. věk biologický. Ten se velmi často neshoduje s věkem kalendářním, není stanoven datem narození, ale konkrétním stupněm biologického vývoje organizmu. Je li jedinec biologicky vyspělejší, vzhledem ke kalendářnímu věku, pak hovoříme o biologické akceleraci.

V opačném případě hovoříme o biologické retardaci (pozor – nezaměňovat s mentální retardací, to je něco naprosto jiného!!).

Každý člověk má své vlastní biologické hodiny, vycházející z genetických předpokladů, produkce hormonů, výživou, nemocností atd. K vyrovnání dochází kolem 18-20 roku. Rozdíly v biologickém věku mohou být u relativně stejně starých dětí opravdu velké.

Mezní příklady nám ukazují, že v jednom družstvu žáků (12-13 let) se občas střetnou jedinci, jejichž biologický věk je kolem 9-10 let s akcelerovanými chlapci, kteří jsou biologicky na úrovni 16-17 let.

Kdo v tomto případě bude mít výhodu z hlediska výkonnosti je nasnadě. Velký význam má znalost biologického věku při stanovení míry talentovanosti. Je nutné odlišit stupeň talentovanosti a akceleraci biologického vývoje, jinak se může stát, že velmi talentované dítě je hůře hodnocené jen z důvodu své biologické retardace.

Jak poznáme skutečnou hodnotu biologického věku?

Je používáno několik metod . K nejčastěji používaným patří:

Úroveň výšky a hmotnosti, které jsou hodnoceny na základě vývojových křivek a nazýváme je nomogramy. Porovnáváme v nich aktuální výšku dítěte s předpokládanou výškou v dospělosti.
Biologický věk stanovíme ve třech krocích:
1.Výpočet předpokládané výšky dítěte v dospělosti na základě výšky otce a matky za použití speciálních, tzv. predikčních rovnic.
Známe jich několik, uvedu alespoň jednu:
Chlapci = (výška otce + (výška matky x 1,08)) : 2
Dívky = ((výška otce x 0,923) + výška matky) : 2

Na základě této předpokládané výšky se stanoví, do jakého výškového pásma by dítě v dospělosti mělo patřit.
2.Posouzení aktuální výšky dítěte a stanovení do jakého výškového pásma patří.
3.Posouzení výškového pásma aktuální výšky dítěte a výšky v dospělosti. Pokud jsou obě pásma shodná, potom je vývoj v souladu s věkem, pokud se pásma odlišují, jedná se s největší pravděpodobností o vývojovou akceleraci nebo retardaci. Tento ukazatel je však opravdu jen orientační a měl by sloužit spíše k rozhodnutí pro další, přesnější vyšetření biologické zralosti.

Kostní věk

Třetím ukazatelem je tzv. „kostní věk“, který určuje na základě osifikace kostí reálnou úroveň biologické zralosti. Pro hodnocení kostního věku se využívají rentgenové snímky konců kostí neboli epifizárních jader. Nejčastěji se používají snímky ruky a zápěstí, stav osifikace jader ruky dovoluje udělat si představu o celku.

Získané snímky se porovnávají se standardem – atlasem rentgenových snímků ruky. Tato metoda je velmi přesná, negativním jevem je ale rentgenové záření. Z tohoto důvodu se určení kostního věku rentgenem používá pouze ve výjimečných případech.

Pohlavní věk

Čtvrtým ukazatelem biologického vývoje je stupeň rozvoje sekundárních pohlavních znaků neboli „pohlavní věk“. Stanovíme jej na základě rozvoje sekundárních pohlavních znaků. U chlapců se jedná o vývoj penisu, pubického ochlupení a ochlupení v podpaždí.

U děvčat je zjišťován stupeň rozvoje prsou, pubického ochlupení a věk první menstruace. Tyto údaje jsou porovnávány s různými typy škál. Jedna z nejpoužívanějších je škála 0-4, přičemž 0 je nejméně vyvinutý znak, 4 již zralý stupeň.

Zubní věk

reklama

Pátým ukazatelem je stanovení prořezávání druhých zubů, neboli „zubní věk“. Prořezávání druhých zubů je charakteristickým znakem mezi 6-14 rokem. Zubní věk se stanovuje na základě poměru těch druhů zubů, které se ještě neprořezaly v plném počtu a těch, které se již kompletně prořezaly. Výsledky se porovnávají s tabulkovými hodnotami.

Molekulární model

Šestou metodou je poměr intracelulární (BCM) a extracelulární (ECM) hmoty. Patří ke zcela novým metodám zjišťování biologického věku a klade značné nároky na přístrojové vybavení a zkušenost hodnotitele. Využívá se tzv. molekulární model tělesného složení.

Posuzuje se množství svalové hmoty, která využívá kyslík, a je tudíž předpokladem pro svalovou práci (BCM). Rozhodující je velikost poměru ECM/BCM. Tento koeficient s rostoucím věkem klesá, roste podíl BCM na celkové hmotnosti těla.

  • Máte doma nového Jágra? Rubrika sportovní talent

     Budeme li hodnotit biologickou akceleraci, či retardaci jednotlivce, měli bychom postupovat podle následujícího schématu:

  • Porovnat výšku postavy s růstovými normami daného věku.
  • Stanovit „zubní“ a „pohlavní“ věk.
  • Pokud budeme chtít opravdu přesné hodnoty, použijeme stanovení „kostního“ věku

( s rizikem rentgenování).

publikováno: 20.07.2014   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama