Diskuse k výsledkům projektu Vliv sportovních aktivit na nadváhu dětí

Provedená studie jednoznačně prokázala vztah mezi pohybovou aktivitou dětí a rizikem nadváhy a obezity. Výsledky také naznačují, že vyšetřovaná populace dětí má vyšší tendenci k nadváze než tomu bylo před 8 lety, potvrzuje celosvětový trend nárůstu nadváhy a obezity v dětské populaci. Přes tyto průkazné výsledky je nutné upozornit na některá omezení této studie.

Vzhledem k faktu, že nebyla možnost vyšetřit plošně všechny žáky vytipovaných tříd základních škol, nebylo ani možné určit přesně výskyt nadváhy a obezity, a porovnat tato data s celostátním průměrem. Celý projekt byl založen na dobrovolné bázi podmíněné souhlasem rodičů. Je velmi pravděpodobné, že souhlas s vyšetřením dali spíše rodiče dětí s tendencí ke zdravému životnímu stylu, nebo ti, kteří byli nespokojeni s případnou tělesnou konstitucí svých dětí. Naopak rodiče dětí, kteří nejeví zájem o aktivní vyžití svých dětí, souhlas s vyšetřením svého dítěte nemuseli dát. Z tohoto důvodu také není možné úplně přesně porovnat jednotlivé školy mezi sebou a ani školy s posílenou výukou tělesné výchovy ve srovnání se základními školami se standardním přístupem k tělesné výchově. I přes tento nedostatek, který nemohl být v této studii ošetřen, však bylo jednoznačně prokázáno, že každá hodina pohybové aktivity týdně navíc je spojena s významným snížením rizika nadváhy u dětí, a to o více než 8%. Z těchto údajů tedy vyplývá, že školy s posílenou tělesnou výchovou zcela jistě snižují riziko výskytu nadváhy u svých žáků. Tyto závěry posilují výsledky analýzy vlivu pasivního trávení volného času, kdy každá hodina týdně strávená navíc sledování televize či hraním na počítači vede ke zvýšení rizika nadváhy o téměř 6%.

Dalším problémem, na který je třeba upozornit, je otázka hodnocení nadváhy a obezity u dětí. Zatímco v dospělém věku diagnóza těchto poruch výživy nedělá větší problémy, u dětí se většinou posuzuje stav výživy k národnímu průměru dětské populace. V praxi to ovšem znamená, že má-li například 10-leté české dítě BMI 22,4, je považované vzhledem k národnímu průměru BMI za těžce obézní, ve Velké Británii by však dítě s takovým BMI nebylo zařazeno ani do pásma nadváhy, neboť britská dětská populace má podstatě vyšší průměrný BMI. Děti ve Spojených státech jsou na tom v tomto ohledu ještě hůře (viz také McCarty et al. Body fat reference curves for children. Int J Obesity 2006;30:598-602.). Rizika metabolických poruch jsou však pro děti s takto vysokým BMI stejná, ať vyrůstají v České republice nebo v jiné zemi. Dále je třeba podotknout, že tato rizika plynule stoupají se zvyšujícím se BMI.

Ze stejného důvodu se není možné ani zcela přesně vyjádřit k výskytu nadváhy a obezity ve vyšetřované skupině dětí, neboť je pravděpodobné, že souhlas s vyšetřením nebyl dán spíše rodiči dětí s problémy s nadváhou. I přesto je zřejmé, že hodnoty body mass indexu (BMI) vztažené k věku jsou v porovnání s celostátním registrem u chlapců o více než 5% vyšší a u dívek dokonce o více než 12%. To může signalizovat, že česká dětská populace opravdu přibývá na váze, neboť od posledního celonárodního měření, jehož data byla použita pro porovnání, uplynulo již 8 let. Z důvodů uvedených výše lze usuzovat, že skutečný rozdíl v BMI je pravděpodobně ještě vyšší.

Cílem projektu nebylo posuzovat dietní návyky dětí, které hrají stejně důležitou úlohu pro rozvoj nadváhy jako pohybová aktivita. Je tedy možné, že zjištěné výsledky jsou ovlivněny i tímto faktem, ačkoli klinické zkušenosti udávají, že absence pohybové aktivity je většinou asociována i s nezdravými dietními návyky.

Navazující článek:

Závěr celého projektu ¨Vliv posílené tělesné výchovy na snížení rizika rozvoje nadváhy u dětí školního věku na Praze 5¨

Projekt byl podpořen školským odborem Městské části Praha 5