Účinky silymarinu (ostropestřec) I

Silymarin, směs aktivní látek v ostropestřci, má mnoho biologických účinků. Je kupříkladu známo, že:

silymarin snižuje koncentrace cholesterolu ve žluči, čímž pravděpodobně brání vzniku cholesterolových žlučových kamenů. Pravděpodobně proto, že lékařská studie, která by cíleně sledovala vliv podávání silymarinu nebo výtažků z ostropestřce nebyla bohužel doposud provedena.

silymarin snižuje hladiny cholesterolu v krvi. Tyto výsledky pocházejí jak ze zvířecích experimentů, tak i ze studií klinických. Podle některých údajů silymarin i dokonce zvyšuje hladiny ¨hodného¨ HDL cholesterolu, a naopak snižuje koncentrace ¨špatného¨ LDL cholesterolu (více o cholesterolu v rubrice ….)
silymarin zlepšuje průběh chronických zánětů jater (chronická hepatitis, neboli zánět jater). Dostupná data ukazují, že silymarin tlumí zánět jater způsobený viry hepatitidy nebo i alkoholem. Je třeba podotknout, že dosud publikované studie nebyly dostatečně kvalitně provedené a s definitivním vyhodnocením účinnosti silymarinu je třeba ještě vyčkat. Nicméně v současnosti již probíhá několik studií zkoumajících vliv silymarinu na chronickou hepatitis C. Podobný ochranný efekt byl prokázán i u nemocných s tzv. primární biliární cirhózou, onemocněním žlučových cest, při kterém imunitní systém napadá vlastní tkáň žlučového systému.
silymarin a ovlivňuje nealkoholové poškození jater. Málokdo asi zná pojem nealkoholové poškození jater. Jedná se o relativně nový soubor onemocnění s různým stupněm poškození jater. Většinou jsme byli zvyklí na poškození jater alkoholem, v posledních letech však s epidemickým nárůstem obezity vídáme vážná poškození jater v důsledku ztukovatění jater (steatózy jater) a následného zánětu jater. Silymarin je právě jednou z nadějných látek, která se v současnosti intenzivně zkoumá právě v této indikaci.V jedné z největších studií provedených na zjištění účinnosti silymarinu, která byla provedena na 2637 pacientech s chronickými nemocemi jater, a která byla publikována v roce 1992 v Německu, bylo prokázáno, že silymarin snižoval aktivity jaterních enzymů a tedy zlepšoval průběh jaterních nemocí. Podobný účinek byl popsán i v některých dalších studiích. V rámci objektivity je však nutné uvést, že někteří jiní autoři tyto ochranné účinky u nemocných s chronickými nemocemi neprokázali. Přesto však panuje shoda mezi odborníky, že léčebný potenciál silymarinu nebyl dosud vyčerpán, a to je i impulsem pro zahájení několika velkých studií s touto látkou (viz výše, i viz www.clinicaltrials.gov).
silymarin pravděpodobně chrání před poškozením jater toxiny muchomůrky zelené (tyto toxiny se nazývají amanitiny). Opět je zapotřebí užít slovo pravděpodobně, neboť potvrzující a definitivní lékařské studie stále chybí… Silymarin však pravděpodobně brání vazbě výše uvedených toxinů na jaterní buňky a tím je chrání před poškozením. Pro tento účel byla dokonce vyvinuta nitrožilní (intravenózní) léková forma silymarinu.
silymarin by mohl mít ochranné účinky i v těhotenství u žen s poruchami jaterních funkcí, a u žen užívajících hormonální antikoncepci, která u vnímavých žen může vést i k poruše jaterních funkcí a zvýšení aktivit jaterních enzymů. Dat z klinických studií na toto téma však máme žalostně málo. Existují pouze sporadické zprávy o užívání silymarinu u tzv. intrahepatální cholestázy těhotných, silymarin bývá podáván i u těhotných žen s aktivní virovou hepatitidou. Nicméně v současnosti jsme odkázáni na provedení nových studií, které by potenciální léčebný efekt silymarinu v této indikaci ozřejmily a jednoznačně prokázaly. Podobná situace je i u jaterních dysfunkcí způsobených hormonální antikoncepcí. Pro ochranný efekt před možným poškozením jaterních funkcí hormonální antikoncepcí svědčí experimentální práce publikovaná již před lety v italském odborném časopise, kdy silymarin podávaný králíkům chránil před poškozením jaterních funkcí vyvolaným hormony přítomnými v hormonální antikoncepci. Opět nám chybí konkluzívní lékařské studie, které by tuto otázku vyřešily.