To je přece jasné, řekne si každý. Pomáhat slabším by měla být morální povinnost každého člověka a každé vyspělé společnosti. Kromě humanitárních důvodů však existuje i celá řada dalších, navzájem propojených důvodů globálně ekonomických, bezpečnostních a samozřejmě zdravotních.
Je známo, že infekční nemoci nerespektují hranice. Vzpomeňme jen na celosvětové nebezpečí ptačí chřipky, či epidemii SARS v jihovýchodní Asii před několika lety. Uvádí se, že za posledních 30 let se objevilo v rozvojových zemích 30 nových smrtelných infekčních nemocí s velkým potenciálem diseminace do celého světa.
Hrozba pandemie chřipky, či jiného infekčního onemocnění zaměstnává také ekonomy. Existuje reálné nebezpečí, že v případě takové pandemie dojde k obrovskému poklesu světové ekonomiky. V malém měřítku to lze již dnes pozorovat v zemích rovníkové Afriky těžce postižených nemocí AIDS. Průměrný věk je zde jen 47 let, zatímco bez AIDS by byl 62 let. Podle údajů Světové banky má AIDS v těchto zemích na svědomí snížení HDP o mnoho desítek procent.
Špatný zdravotní stav populací v chudých zemích však ohrožuje také celosvětovou bezpečnost. Ne nadarmo věnuje americká CIA tomuto tématu mimořádnou pozornost. Jedním z parametrů, které CIA sleduje je novorozenecká úmrtnost, neboť je prokázáno, že její výše má přímou souvislost se státními krizemi, politickými nepokoji, masovou migrací obyvatel a porušováním lidských práv. V této souvislosti je jistě znepokojivé, že například Rusko má 4x vyšší novorozeneckou úmrtnost než západní země. Podobně znepokojivý je i fakt, že mezi státy spadající z pohledu zdraví populace mezi velmi rizikové, patří i čtyři země disponujícími ohromnými armádami vybavenými nukleárním arzenálem.
No a jak je to tedy vlastně s pomocí vyspělých států chudým zemím s velmi špatným zdravotním stavem? V roce 1990 představovala tato pomoc 2 miliardy amerických dolarů, v roce 2004 již miliard 12. Na první pohled ohromná suma. Ovšem uvážíme-li, že tyto vyspělé země ročně věnují například na subvence zemědělcům 300 miliard dolarů a celý svět utratí za zbraně celý bilión dolarů, je to částka opravdu směšná. Přitom je odhadováno, že zlomek těchto sum by byl schopen zachránit milióny životů ročně. V této souvislosti je možné připomenout paralelu s Marshallovým plánem pomoci poválečné Evropě, který vedl k rychlé obnově zpustošené západní Evropy. Nejchudší země by si podobný plán zaměřený na zlepšení životních podmínek a celkového zdravotního stavu populace jistě také zasloužily.
Je známo, že infekční nemoci nerespektují hranice. Vzpomeňme jen na celosvětové nebezpečí ptačí chřipky, či epidemii SARS v jihovýchodní Asii před několika lety. Uvádí se, že za posledních 30 let se objevilo v rozvojových zemích 30 nových smrtelných infekčních nemocí s velkým potenciálem diseminace do celého světa.
Hrozba pandemie chřipky, či jiného infekčního onemocnění zaměstnává také ekonomy. Existuje reálné nebezpečí, že v případě takové pandemie dojde k obrovskému poklesu světové ekonomiky. V malém měřítku to lze již dnes pozorovat v zemích rovníkové Afriky těžce postižených nemocí AIDS. Průměrný věk je zde jen 47 let, zatímco bez AIDS by byl 62 let. Podle údajů Světové banky má AIDS v těchto zemích na svědomí snížení HDP o mnoho desítek procent.
Špatný zdravotní stav populací v chudých zemích však ohrožuje také celosvětovou bezpečnost. Ne nadarmo věnuje americká CIA tomuto tématu mimořádnou pozornost. Jedním z parametrů, které CIA sleduje je novorozenecká úmrtnost, neboť je prokázáno, že její výše má přímou souvislost se státními krizemi, politickými nepokoji, masovou migrací obyvatel a porušováním lidských práv. V této souvislosti je jistě znepokojivé, že například Rusko má 4x vyšší novorozeneckou úmrtnost než západní země. Podobně znepokojivý je i fakt, že mezi státy spadající z pohledu zdraví populace mezi velmi rizikové, patří i čtyři země disponujícími ohromnými armádami vybavenými nukleárním arzenálem.
No a jak je to tedy vlastně s pomocí vyspělých států chudým zemím s velmi špatným zdravotním stavem? V roce 1990 představovala tato pomoc 2 miliardy amerických dolarů, v roce 2004 již miliard 12. Na první pohled ohromná suma. Ovšem uvážíme-li, že tyto vyspělé země ročně věnují například na subvence zemědělcům 300 miliard dolarů a celý svět utratí za zbraně celý bilión dolarů, je to částka opravdu směšná. Přitom je odhadováno, že zlomek těchto sum by byl schopen zachránit milióny životů ročně. V této souvislosti je možné připomenout paralelu s Marshallovým plánem pomoci poválečné Evropě, který vedl k rychlé obnově zpustošené západní Evropy. Nejchudší země by si podobný plán zaměřený na zlepšení životních podmínek a celkového zdravotního stavu populace jistě také zasloužily.
1 příspěvek, poslední 12.08.2007
Pane docente, komentář k sympatickému článku jsem napsal do těch vebnovin. No, nic zvláštního v něm není. Potřeboval bych Vás ale jako odborníka na zažívání. Poslední rok často zvracím. Vypadá to na dietní chyby, ovšem chybou jakoby mohlo být cokoliv včetně procházky se psy okolo kostela nebo pití vody po lécích. Dle gastroenteroskopie i tunelu nikde nic nemám. Naleznete mne na www.masa.unie.info (222 315 700). Zdravím Vás a jsem zvědav, zda u- i lé-číte. Máša