Stopovými prvky nazýváme prvky, které jsou v lidském těle přítomny ve velmi nízké koncentraci (obvykle se uvádí hodnota méně než 50 mg/kg tělesné hmotnosti).Většinou se jedná o kovové prvky, řadíme sem ještě jód a fluor (tzv. halogenidy).
Stopové prvky dělíme na dvě skupiny:
1) Esenciální stopové prvky, které jsou fungování lidského organismu nezbytné. Tyto esenciální stopové prvky jsou běžně přijímány dietou a jejich nedostatek vede k poruchám metabolismu a k rozvoji nejrůznějších onemocnění.
Esenciální stopové prvky ještě dělíme na dvě podskupiny“
Do první podskupiny patří zinek, jód, selen a železo, do podskupiny druhé pak patří měď, mangan, chróm, kobalt, molybden a fluór.
2) Druhou velkou skupinu stopových prvků tvoří stopové prvky toxické. Ty se vyskytují v životním prostředí a při jejich akumulaci v biologických tkáních mohou vyvolat toxické projevy. Mezi tyto toxické stopové prvky patří hliník, arsen, kadmium, olovo a rtuť.
Poslední skupinou stopových prvků jsou takové prvky, které se vyskytují v těle ve velmi nízkých koncentracích, u nichž nebylo doposud prokázáno, zdali jsou esenciální nebo toxické. U některých živočichů bylo pro tyto prvky zjištěna esenciální role, u lidí však často pro tuto úlohu chybí důkazy. Jedná se stopové prvky jako jsou lithium, nikl, cín, křemík, vanad nebo bór.
Navazující článek: Doporučené denní dávky stopových prvků.
Zdroj: Údaje jsou čerpány z publikace Vitaminy a stopové prvky vydané Českou společností klinické biochemie v roce 2007.
