Hodnocení nadváhy u dětí je mnohem obtížnější než v dospělém věku. Známé indexy, jako je například body mass index (BMI), se v dětství mění s věkem. Zatímco v dospělosti BMI pozvolna stoupá s věkem, u dětí je tomu jinak. U dětí do tří let BMI poměrně rychle stoupá, poté do 6 let klesá a poté opět roste. To samo sebou vede k určitým problémům s interpretací BMI a hodnocením stavu výživy u dětí.Obyčejně se individuální data jednotlivce porovnávají se známými daty ve stejné populaci. Jinými slovy, pohybuje-li se dítě ve skupině 5% nejtěžších dětí v dané populaci, je považováno za obézní, je-li ve skupině 15% nejtěžších dětí, má nadváhu. Tento princip ovšem naráží na problém, že pokud by bylo české obézní dítě porovnáno s dítětem anglickým, nebude již v Anglii hodnoceno jako obézní, neboť britská populace dětí je podstatně tlustší, než populace česká. Přitom ovšem zdravotní rizika zůstávají pro české dítě vysoká. Světová zdravotnická organizace vyvíjí z tohoto důvodu metodiku, podle které by se daly děti správněji hodnotit.
Na druhou stranu výše uvedená metodika umožňuje posuzovat trendy v konkrétní populaci, tedy jestli procento dětí s nadváhou či obezitou klesá či stoupá.
Nadváha se dá také hodnotit podle procenta tělesného tuku a podle jedné metodiky jsou děti ve věku 3-18 let s obsahem podkožního tělesného tuku 25% (chlapci) a 30% (dívky) považované za obézní. Tato metodika má však samozřejmě také své nedostatky, neboť nezohledňuje věk dětí a svá úskalí má i vlastní měření obsahu tuku. Navíc uvedené hodnoty jsou velmi vysoké, jak vyplývá i z našich vlastních pozorování na českých dětech školního věku, o dětské obezitě lze v řadě případů hovořit i při nižším procentu podkožního tělesného tuku.
0 příspěvků
Článek zatím nikdo nekomentoval.