Již dvě desítky let se v lékařských kruzích uznává pojem Francouzský paradox, který popisuje nízký výskyt nemocí srdce a cév u Francouzů, a to navzdory relativně nezdravé stravě s vysokým obsahem tuků, a také vysokému příjmu alkoholu.
Je ovšem třeba poznamenat, že většina alkoholu ve Francii je konzumována ve formě vína, a červené víno je bohatým zdrojem polyfenolických látek, které mohou být vysvětlením tohoto známého pozorování.
Mezi tyto polyfenoly patří zejména resveratrol, stilbenoid (chemickým názvem 3,4‘,5,-trihydrostilben), který je v přírodě produkován nikoli pouze hroznovým vínem, ale nacházíme ho také v luštěninách, burských oříšcích, nebo sójových bobech – vyskytuje se celkem ve více než 70 různých rostlinách.
Resveratrol řadíme také mezi skupinu látek nazývaných fytoalexiny, látky využívané rostlinami k obraně před infekcemi. Proto se také obsah resveratrolu výrazně zvyšuje například v hroznech napadených infekcí mikroorganismem Botrytits cinerea.
Resveratrol byl poprvé izolován v roce 1939 z kořene rostliny Veratrum grandiflorum – odtud také pochází jeho název, jedná se o resorcinolový derivát izolovaný z této rostliny. Resveratrol lze také připravit pro nutraceutické účely (jako dietní doplněk) chemickou syntézou nebo biotechnologickými postupy z rostliny polygonum cuspidatum.
Pro resveratrol bylo popsáno mnoho účinků na lidský organismus. Kromě zmíněných účinků na srdce a cévy existují nepochybné důkazy o jeho účincích
- protinádorových,
- protizánětlivých,
- zabraňujících vzniku cukrovky,
- nemocí mozku a míchy (neurodegenerativních chorob),
- na dlouhověkost.
Nejvýznamnější klinické důkazy pocházejí z klinických studií zkoumajících účinek konzumace červeného vína na lidské zdraví. Ačkoli i konzumace alkoholu (etanolu) má v malém množství nepochybné zdraví prospěšné účinky, je zajímavé, že ochranné vlastnosti na prevenci kardiovaskulárních nemocí byly přesvědčivě popsány i pro nealkoholické víno.
Většina dat o pozitivních účincích vlastního resveratrolu pochází z preklinických studií (tedy z experimentů na buněčných kulturách a zvířecích modelech). Závěry z těchto studií jsou velmi přesvědčivé, nicméně není jednoznačnějšího důkazu, než jsou výsledky studií klinických.
První klinické studie zkoumající přímo účinek resveratrolu byly zahájeny již v roce 1997, jednalo se zejména o výzkum potenciálních vedlejších účinků a resveratrol byl shledán za velmi bezpečnou látku.
Mnoho klinických studií zaměřených na ověření ochranného účinku resveratrolu na prevenci a průběh nemocí srdce a cév, cukrovky, či nádorových onemocnění stále probíhá a předpokládá se, že výsledky budou k dispozici v relativně krátkém časovém horizontu.
Je každopádně jisté, že konzumace červeného vína v rozumné míře (2 dL/den) je zdraví prospěšná – bohužel ne každý je schopen zůstat u jedné skleničky.
Zdroj: Odborný časopis Frontiers in Pharmacology 2012, Catalgol et al. Resveratrol: French paradox revisited.
