Polynenasycené tuky

Těmto tukům chybí ještě více vodíkových atomů než tukům mononenasyceným. Polynenasycené tuky dělíme na takzvané omega-3 a omega-6 polynenasycené mastné kyseliny (v závislosti na umístění dvojných vazeb v molekule tuku).

Polynenasycené tuky

Esenciální mastné kyseliny

Jsou to tuky, které si člověk neumí sám vyrobit a musí se tedy spoléhat na jejich přísun stravou (proto se také nazývají esenciálními mastnými kyselinami). Omega-3 mastné kyseliny (patří sem kyselina α-linolenová, známá pod zkratkou ALA, kyselina eikosapentaenová známá pod zkratkou EPA, a kyselina dokosahexaenová známá pod zkratkou DHA) patří obecně mezi tuky zdraví prospěšné, omega-6 tuky jsou-li přijímány v nadbytku, mohou způsobovat i nežádoucí metabolické efekty. Proto by měl být poměr omega-6 a omega-3 polynenasycených mastných kyselin v naší stravě vyvážený.

Víte, jaká je Vaše: Ideální váha

Ve kterých potravinách jsou polynenasycené tuky zastoupeny?

Omega-3 mastné kyseliny jsou v českém jídelníčku reprezentovány zejména kyselinou a-linolenovou, zároveň bychom se měli snažit o denní příjem alespoň 200 mg EPA a DHA z ryb a mořských živočichů nebo jiných zdrojů. Omega-6 mastné kyseliny jsou nejvíce zastoupené v rostlinných olejích.

Omega-3 polynenasycené mastné kyseliny (s tímto označením a s udáním množství se můžeme setkat na některých potravinách) snižují riziko nemocí cév a srdce, snižují krevní tlak, zlepšují parametry krevní srážlivosti, působí dokonce proti srdečním arytmiím, snižují hladiny cholesterolu a triglyceridů v krvi, působí proti kloubním zánětům, a pomáhají u některých kožních nemocí. Bohatě jsou zastoupeny zejména v rybách s vysokým obsahem tuku, jako jsou například makrely, lososi, pstruzi, sledi nebo sardinky. Dalším zdrojem omega-3 polynenasycených mastných kyselin jsou některé margaríny obohacené o tyto tuky a dále některé rostlinné oleje, jako je zejména olej řepkový, dále sója, řepka olejná nebo vlašské ořechy.

Zajímavé je, že hlavním zdrojem omega-3 mastné kyseliny α-linolenové jsou v USA salátové zálivky vyráběné ze sójového oleje (obsahujícího zhruba 7% kyseliny α-linolenové). Bylo dokonce prokázáno, že osoby, které tyto zálivky více než 5x týdně, mají o 50% nižší riziko kardiovaskulárních nemocí. Je svým způsobem kuriózní, že autoři této práce varují před hysterií, která v současnosti probíhá v USA v souvislosti s omezováním tuků ve všech potravinách. Například odstranění tuků z těchto salátových zálivek vede k eliminaci těchto zdravých nenasycených tuků, navíc se zhoršuje chuť pokrmů připravených s těmito produkty a tím se i snižuje jejich spotřeba.

Více článků naleznete v rubrice: Výživa a zdraví

V jakém poměru bychom je měli ve stravě přijímat.

Aby to nebylo tak jednoduché, existují i názory renomovaných odborníků, kteří volají po podstatně vyšším zastoupení omega-3 mastných kyselin v naší stravě, na úkor omega-6 mastných kyselin. Důvod je zřejmý. Nadměrný příjem omega-6 mastných kyselin (patří sem kyselina arachidonová, linoleová a linolová) není pro zdraví prospěšný zejména proto, že tyto mastné kyseliny slouží jako výchozí substrát pro celou řadu biologicky aktivních látek (prostaglandiny, prostacykliny, tromboxany a leukotrieny), které mají významné prozánětlivé účinky, působí na svalovinu krevních cév a ovlivňují krevní srážlivost. V západní stravě je poměr omega-6:omega-3 mastných kyselin zhruba 15:1, v USA dokonce 17:1. Podle doporučení Americké kardiologické asociace by měl být tento poměr zhruba 4-5:1. Nicméně velmi zdravá Středozemní dieta má tento poměr dokonce 1-2:1.

Co doporučují odborníci dietologové?

Z uvedeného vyplývá, že naše ¨západní¨ strava obsahuje zhruba 3x více omega-6 nenasycených mastných kyselin, než je jejich potřeba v lidském těle, a zhruba 10x více než je příjem omega-3 nenasycených mastných kyselin. Na základě všech těchto faktů se doporučuje výrazně změnit tento poměr ve větších prospěch omega-3 mastných kyselin (zejména pravidelným příjmem rybího masa alespoň dvakrát týdně), což by mělo vést k podstatnému snížení nemocnosti a úmrtnosti na mnoho zánětlivých, ale i kardiovaskulárních onemocnění. Podobně jako u mononenasycených mastných kyselin bylo i pro mastné kyseliny polynenasycené prokázáno, že jejich pětiprocentní zvýšení z celkového kalorického příjmu má výrazný ochranný účinek a vede k téměř 40% snížení rizika kardiovaskulárních nemocí. Tato fakta jistě stojí za zamyšlení.