Bije naše srdce spíše nalevo nebo napravo?

reklama

Je sobota ráno a smutný pohled do lednice mě vyhnal za potravou. Vedle supermarketu míjím už po sté řadu vývěsek politických stran a sportovních klubů. Málokdy mě něco zaujme.

Většinou ty hesla nepřítomně přehlédnu a kdybyste se mě za minutu zeptali co jsem viděl, tak nevím. Tentokrát mě „praštila“ do nosu vývěska oranžové partaje s portrétem vůdce téměř v životní velikosti, který všude byl nejméně dvakrát a dokonce i svou manželku podváděl mnohem lépe než jeho sok z modré strany. Pod ním čtu hesla nabité jen a pouze negativní energií, strachem z budoucna a nedůvěry v úspěch. Takové ty lidské nízké pudy: „Nechci kozu, chci ať sousedovi chcípne“.

Nablízku je vývěska partaje v barvě krve, jejichž hesla jsme si my dříve narození vyzkoušeli na vlastní kůži a ty snad ani nebudu komentovat. Zaujal mě kontrast sdělení politických partají a sportovních klubů. Říkám si jak asi hodnotí negativní kampaň člověk, se sportovním duchem, který se zabývá nějakou činností, třeba jen na výkonnostní úrovni a jeho cílem není jen zúčastnit se, ale chtěl by také vyhrát? Může uspět někdo v soutěži, v níž se bojí o výsledek a závidí soupeři jeho techniku.

Domnívám se, že nikoliv, strach a závist nejsou dobré emoce pro úspěch v jakékoliv činnosti. Na úrovni vrcholového sportu jsem poznal dva přístupy k důležitému utkání. První byl negativní a v kostce se dá shrnout:“Nechci zklamat sebe ani okolí, snad to dobře dopadne“. Druhý byl aktivní: „Jdu vyhrát, jsem dobrý, když bude soupeř lepší tak mu pogratuluji“.

Naprostá většina úspěšných sportovců má zakódovaný druhý přístup a proto jsou také dobří. Byl bych rád, aby podobný princip s ohledem na staré, slabé a postižené fungoval také v běžném životě. Nevím co dobrého, kdy vzniklo z negace a závisti. Přejme si tedy, aby kolem nás bylo co nejvíce lidí s pozitvním přístupem a z výsledků jejich snažení pak budeme profitovat všichni.

reklama
publikováno: 13.07.2007   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama