Příznaky nemocí dýchacích cest: Předehra a virové infekce

reklama

Infekční nemoci dýchacích cest, aneb malý průvodce jejich příčinami i mechanismů, jakými se jim lidské tělo brání - z pera Ondry Vojtěchovského, lékaře zabývajícího se sportovní medicínou.


Příznaky nemocí dýchacích cest - Předehra

Přiznávám naprosto bez mučení, že v tomto případě nevím, co bylo dříve, zda vejce, nebo slepice. V deníčku jste se dočetli o mojí podrážděnosti, špatném spánku nebo nezvyklých vegetativních příznacích v podobě netypického pocení a zrudnutí ve tváři při tréninku. Dodnes jsem se nerozhodl, jestli to mohu považovat za určité varování, na které bych měl zareagovat třeba vysazením tréninku, nebo za první vzdálené hřmění začínající a v té chvíli již neodvratitelné choroby.

Doporučit vám mohu jediné. Pokud to se sportem myslíte vážně, pište si tréninkový deník. Kromě jistě důležitých informací o zátěži si do něj poznamenejte i zdánlivé pitomosti – kvalitu spánku, pocity z tréninku i pracovního dne. Velmi důležitá je i ranní tepová frekvence.

Opět odbočím. Kdysi jsem četl knihu o japonském průzkumníkovi, žijícím a „bojujícím“ v džungli na kterémsi indonéském ostrově ještě třicet let po II. Světové válce. Zprávu o kapitulaci japonské armády považoval za trik, mající ho vylákat z úkrytu. Posledních deset let, po smrti posledního z jeho původně tří druhů žil přitom úplně sám a bez jakékoliv vnější pomoci.

Poté, co ho jeho synové a vnuci nakonec přesvědčili, aby se „vzdal“ a vyšel z džungle, ukázal novinářům i své pečlivě po třicet let den po dni vedené záznamy. Svůj zdravotní stav posuzoval nejen podle délky a kvality spánku. V deníku bylo pečlivě uvedeno i množství a charakter stolice…
Ač to zní na první pohled úsměvně, musíme si uvědomit, že přežil třicet let v prostředí, kde na bakteriální a amébové průjmy, různé kožní infekce a parazity může snadno zemřít i cestovatel vybavený očkováním a nejmodernějšími antibiotiky. On sám nic takového neměl a dokonce to nemohl ani ukořistit. Jednoduše proto, že se vydal do džungle v době, kdy antibiotika vlastně nebyla ani prakticky známa a tak ani nevěděl, že by mohl něco takového hledat!

Příznaky nemocí dýchacích cest – virová infekce

Příznaky virových infekci jsou většinou z počátku nenápadné a nespecifické. Původní mlhavý pocit nenálady a „zpruzenosti“ postupně vykrystalizuje v bolest hlavy. K tomu se v případě respiračního infektu přidá (alespoň u mě) charakteristické štípání a pálení v nose a nosohltanu. Obojí má společného jmenovatele – rozhořel se boj na sliznicích. Následkem obranných manévrů dojde k otoku nejen v dýchacích cestách, ale i čelních a čelistních dutinách. Aha, o těch jsem ještě nemluvil.

Čelní a čelistní dutiny jsou „vzduchové komory“ v horní čelisti za lícními kostmi a v čelní kosti zhruba za obočím. Jejich úkolem je zřejmě odlehčit stavbu lebky natolik, aby nám alespoň za střízliva nepadala příliš často na stůl. Aby se nám hlava při změně tlaku nenafukovala a zase nesplaskávala, jsou propojeny s nosní dutinou úzkými kanálky.

Proto mají také s nosem společnou nejen sliznici, ale i choroby. Pokud sliznice kanálku oteče natolik, že ho neprodyšně uzavře, může dojít k naplnění dutiny hnisem. Punkce a drenáž takové dutiny je dětem vysvětlována jako spravedlivý trest za posmrkování. Objektivně musím přiznat, že na tom něco bude.

Viry proniknuvší první linií obrany se pokoušejí vydat hlouběji do organismu. Postupují přitom míznicemi a napadají mízní neboli lymfatické uzliny. Ty si můžeme přirovnat ke hradům se stálou posádkou z bílých krvinek, chránícím strategické body na lymfatických cestách. Za normálních okolností těmito cestami odchází zpět k srdci veškerá přebytečná tekutina z tkání. V případě „bojů“ se z příslušné oblasti proud zastaví a dojde k otoku. V našem případě otoku obličeje, který má s krkem a nosem společné odpady.

„Bolest kůže“, neřkuli svalů, je už příznakem průšvihu závažnějšího. Nájezdníci prorazili všechny linie obrany a začínají drancovat a množit se v celém těle. Dobře živené a zásobené svaly se k tomu hodí nejlépe.

Rýma je v případě prvotní virové infekce vodová a řídká a nepříliš bohatá. Díky silnému podráždění sliznic viry máte většinou pocit štiplavosti a typické jsou i salvy kýchání. Zahuštění a zvětšení množství sekretu spolu se sníženou dráždivostí je většinou známkou příznivou – tělo už jen dočišťuje bojiště.

Kašel je u virových infektů typicky suchý a dráždivý, bez vykašlávání. Velmi častý je také posun ze shora dolů. Nejprve vás bolí v krku v oblasti hrtanu a postupně se pálení a dráždění posouvá dolů do hrudníku, tak jak se přesouvá „fronta“. Šíření virů do dýchacích cest tu napomáhá kromě proudu vdechovaného vzduchu i gravitace. Stejně jako u rýmy se většinou při doznívání onemocnění objeví lehká produkce hlenu, znamenající finální úklid po konečném vítězství.

Předchozí článek: Infekce dýchacích cest - Nepřítel v zádech
Navazující článek: Příznaky nemocí dýchacích cest - Bakteriální superinfekce

reklama
publikováno: 27.07.2015   napsal/a: MUDr. Ondřej Vojtěchovský
reklama