Naslouchejte svému tělu

Do školy jsem se jako bystré a zvídavé dítko těšila. Z pohledu mých šestiletých očí mi tam ale pořádně přistřihli křidélka. Učitelka věděla, proč nás nutila sedět s rukama za zády – rovný sed měl později ulevit naší páteři a měli jsme si vytvořit správný pohybový návyk.

My malí rebelové jsme o tom neměli ani páru a kromě několika šprtek si pokaždé sedli jinak, než jak jsme měli. Záda nebolela ani ty děti, které měly viditelnou skoliózu. Za časů mých studií na škole Životního stylu, zaměřené především na prevenci, hledání příčin různých obtíží ponejvíce pohybového aparátu a přirozené způsoby jejich léčby, jsem se dostala k informacím, o nichž většina lidí nemá ani ponětí.

Řada z nich se nevyučuje ani na medicíně, bohužel. Jistě by nebylo tolik lidí na brufenu a nekončili by tak často pod skalpelem neurochirurga.
Stačí si totiž uvědomit, co děláme u běžných životních činností špatně, jak případné nedostatky kompenzovat, naslouchat svému tělu a také pro sebe něco udělat. Příležitostí je každý den opravdu hodně.

Zde je několik příkladů ze života:

Ouha! Tramvaj už dlouho nejede a já se přistihnu, jak stojím zkroucená jako paragraf a kabelka přes rameno, do posledního místečka naditá ještě nákupem „po cestě“ mi na pohodě také nepřidává. Prohloubím proto dech a srovnám se. Nepříliš ochotně, leč přece zaberou ty správné svaly a krční páteř si může alespoň částečně oddychnout.

Ta bedna má snad dvacet kilo. Já to tu ale musím dodělat, a právě teď! Nečekám na mužskou posilu a více než třetinu své váhy pevně v podřepu uchopím, a s rovnou páteří bez problémů přemístím tam, kam potřebuji. Kolikpak lidí si vyhodilo plotýnku právě tak, že šli k těžkému břemenu s ohnutými zády?

Zběsile datlím do počítače, honěná uzávěrkou. Pochopitelně na sezení zrovna moc nemyslím. Impuls přichází až po chvíli. Zpevním spodek a hlavou mi (opět) projede myšlenka, kolik lidí se denně kroutí na kancelářské židli, aniž by věděli, jak si mohou jednoduše ulevit. Není divu, nestudovali to, neměli šanci se o tom dovědět.

Já také mnoho nevím například o účetnictví. Má parketa je lidské tělo, a především to, co jím hýbe. Nejen teoreticky - přes deset let jsem pomáhala dávat dohromady ztuhlé tělesné schránky lidí, kteří přece jen na práškách či pod skalpelem skončit nechtěli a také jsem jim vše do detailů vysvětlovala. Byli zpravidla překvapeni, jak je to jednoduché. Zaslechla jsem i názor, že tohle by se mělo učit na každé škole.

publikováno: 19.10.2011   napsal/a: MUDr. Vanda Kadeřábková-Březinová