Profesionální cyklistika - smuteční listina bez konce, díl druhý

reklama

V roce 2004 se morbidní seznam náhlých úmrtí v profesionální cyklistice rozrůstá o další dva belgické mladíky. Jednadvacetiletý amatér Johan Sermon umírá ve spánku.

Úmrtí v cyklistice

V jeho těle však nejsou nalezeny žádné stopy erytropoetinu nebo jiných zakázaných preparátů, jenomže EPO má poločas rozpadu 48 hodin, a tak ani nelze očekávat jeho nález post mortem.

Případ Stive Vermauta

Složitější je případ bývalého profesionála Stive Vermauta. Ten už se v roce 2002 potýkal se srdečními potížemi. Závodník stáje Lotto si během závodu Milán-San Remo stěžoval na bolesti na prsou. V jeho případě šlo o kombinaci nepravidelného srdečního rytmu (arytmie) s zbytnění pravé srdeční komory, tedy o onemocnění nazývané arytmogenní pravostranná komorová kardiomyopatie (více o kardiomyopatiích v článku Příčiny náhlého úmrtí ve sportu: 2. Hypertrofická kardiomyopatie).

Vermut měl v 26 letech našlápnuto ke slibné kariéře, jíž se nechtěl jen tak vzdát. O rok dříve dojel 36. na Tour de France. Týmový lékař Daniel De Neve se však nechal slyšet, že by dal zcela všanc svoji profesionální reputaci, kdyby nechal Stiva dále závodit.

Zemřel při rekreační jízdě

Jenomže cyklista se nechal vyšetřit ve Spojených státech, kde předtím závodil za tým US Postal a tamní odborníci z Karolina Regional Heart Center sice potvrdili arytmii, nikoliv však kardiomyopatii a dali tak Belgičanovi naději, že by se mohl k závodění na kole vrátit.

Vermauta to vedlo ke kritice domácích lékařů a ke shánění nového působiště, jimž se stal tým Palmans-Collstrop. V jeho dresu nastoupil k několika závodům, jenomže během jednoho z nich v Německu se potíže s poruchou srdečního rytmu opět vrátily.

To Vermauta znovu přivedlo na kliniku v Severní Karolině, kde zjistili poruchu funkce pravé srdeční komory. Na základě detailních vyšetření doporučují Stivovi jezdit na kole jen rekreačně a nepřekračovat při tom 160 tepů za minutu. Otec dítěte tedy na konci sezóny ukončuje kariéru.

Riziko bylo příliš vysoké. Neúprosnost osudu ale Stiva stejně dostihla. O dva roky později v červnu 2004 při jedné z poklidných vyjížděk dostává infarkt a upadá do komatu. Po dvou týdnech umírá…

Kauza Bruno Nevese

Celkem bez povšimnutí zůstala loňská kauza Bruno Nevese. V květnu 2008 se nadějný portugalský sprinter z kontinentálního týmu LA-MSS zapletl po pádu v závodě Classica de Amarante, kde právě oblékal dres vedoucího závodníka. Utrpěl zranění, ale při převozu do nemocnice zemřel na srdeční infarkt. Bylo mu 26 let… Při následné policejní razii v jeho týmubyly nalezeny zakázané látky včetně erytropoetinu. Nevesovu smrt však údajně způsobila vrozená vada.

Zemřel ve 22 letech

Letošní únorový závod Kolem Kataru je před pátou etapou zasažen tragédií Belgičana Frederieka Nolfa. Ve čtrnáctém patře hotelu Ritz-Carlton je ráno na pokoji nalezeno jeho bezvládné tělo. Zástava srdce. Večer uléhá do postele ještě v plné kondici, rána už se nedožije.

Nolf, člen týmu Topsport-Vlaanderen, se už nedočká 22. narozenin, které měl oslavit o pět dnů později. Jeho rodiče odmítají pitvu, otazníky zůstávají.

Obavy neutuchají. Bývalý vicemistr světa do 23 let William Walker (Fuji-Servetto) musel letos na jaře přerušit kariéru na blíže neurčenou dobu kvůli srdečním potížím.

Riziko pro hobby cyklisty

Nebezpečí náhlého úmrtí jsou však vystaveni i starší hobby cyklisté. Jako příklad je možno uvést veteránskou ikonu domácí silniční cyklistiky Vratislava Kubeše, který před dvěma lety zemřel v 66 letech při soutěžní časovce ve Žloukovicích.

Jeden pozitivní příklad

Ale smutný výčet uzavřeme poněkud optimističtěji. Profesionál stáje CerVelo (dříve Cofidis a Discovery Channel) Novozélanďan Hayden Roulston, byl v roce 2006 konfrontován s diagnózou arytmogenní pravostranné komorové kardiomyopatie (více o kardiomyopatiích v článku Příčiny náhlého úmrtí ve sportu: 2. Hypertrofická kardiomyopatie), což mělo znamenat automaticky stop jeho kariéře.

Pomohla mu údajně japonská léčebná metoda reiki, založená na proudění životní energie. Lékaři nejspíš kroutí hlavou, nicméně Roulston nejenže žije a závodí, ale dokonce sbírá olympijské medaile (loni v Pekingu byl stříbrný na dráze v individuální stíhačce a bronzový v týmovém závodě) a soupeří rovnocenně s nejlepšími silničáři (v únoru pomohl k etapovému vítězství v závodě Kolem Kalifornie Hushovdovi a sám skončil celkově 35.). Srdeční problémy ho opustily. Doufejme, že navždy.

Celý článek vznikl ve spolupráci s časopisem silniční cyklistiky 53x11

publikováno: 29.10.2010   napsal/a: Kamil Hofman
reklama