Češi a Davis cup

reklama

Jan Kodeš, Wimbledon

Je jen málo okamžiků, ve kterých dokáže klidný sport jakým je tenis, vyvolat takový zájem veřejnosti, podobný klíčovým utkáním v kolektivních sportech. Týmová soutěž o Davisův pohár to umí. Musí být ale splněno několik podmínek. Především je to silný národní tým s nadějí na úspěch, zápas by se měl odehrávat v domácím prostředí a soupeř by měl mít ve svých řadách atraktivní jméno.
Pojďme si připomenout naši stopu,kterou jsme zanechali na stříbrném poháru zvaném „Salátová mísa“.
Poprvé jsme se zúčastnili bojů o Davisův pohár v utkání proti Belgii v roce 1921. Kromě pěti zrušených válečných ročníků (1940-45) a pěti našich neúčastí z politických důvodů (1950-55) jsme se zúčastnili všech ročníků do roku 1993 v barvách Československa a pak již jako samostatná Česká republika. Až do roku 2005 jsme byli jediným státem, který ze světové skupiny Davis cupu nikdy nesestoupil!

Jaké jsou naše výsledky?
Patříme do elitní skupiny 12-ti států, kterým se podařilo Davisův pohár vyhrát. Stalo se tak v roce 1980 v domácím prostředí v pražské Sportovní hale, (dnešní T-Mobile Aréna) proti týmu Itálie. Za nás tehdy nastoupili ve všech třech dnech Ivan Lendl a Tomáš Šmíd. K tomuto památnému vítězství se datuje několik zajímavých událostí, připomenu jen dvě. Tomáš Šmíd den před utkáním onemocněl střevní virózou a zažil prý velmi „divokou“ noc bez zamhouření oka. Druhý den zahajoval proti favorizovanému A.Panattovi. Po prvních dvou prohraných sadách, dokázal zápas otočit, získal pro nás první cenný bod a prokázal obrovskou vůli po vítězství.
Byl to také poslední ročník, kdy na empiru seděl rozhodčí z pořádající země. Náš rozhodčí Bubeník se proslavil několika spornými rozhodnutími, po kterých tým z Itálie dokonce opustil hrací plochu, nakonec se utkání po mnoha protestech dohrálo.

K zisku Salátové mísy jsme měli velice blízko už v roce 1975. Až ve finále jsme v Bastadu podlehli domácím Švédům. Barvy Tre Kronor tehdy hájil v DC až do roku 1980 neporažený Bjorn Borg, který zvítězil v obou dvouhrách a s O.Bengtsonem přidal třetí bod ve čtyřhře.
Čtyřikrát jsme se ještě dostali do semifinále, z toho třikrát v osmdesátých letech a naposled v roce 1996.

Výrazné osobnosti Davis cupu.
V tak dlouhé a bohaté historii by šlo listovat velmi dlouho, připomenu dvě jména, která na mě nejvíce zapůsobila.
Jan Kodeš. Bezesporu nejvýraznější postava našeho týmu. Patří mu hned několik primátů, které bude nesnadné překonat. Reprezentoval nás celých 15 let, má na svém kontě nejvíc vítězství (60) a absolvoval nejvíce Davis cupových utkání (39). Kariéru ukončil symbolicky v roce 1980, kdy byl už jen v roli náhradníka u našeho jediného triumfu. S jeho jménem mám spojenu jednu historku z DC proti SSSR v Doněcku v roce 1974. Kodeš striktně dodržoval před zápasový rituál, při kterém dlouho vysedával na toaletě a promýšlel taktiku. Rusové si toho byli vědomi, a tak odstranili z areálu všechny toaletní mísy a nechali jen turecké záchody. I to byla tehdy jedna z příčin naší překvapivé porážky 2:3.
Jiří Hřebec. I když ve statistikách nalezneme jiná jména s větším počtem vítězství, Hřebec se stal ikonou Davis Cupu sedmdesátých let, on přinesl humor i do vypjatých utkání a byl podle dnešních měřítek sportovní hvězda. Dokázal bavit nabitou Štvanici, ale také často „trápil“ svými fórky všudypřítomné stranické funkcionáře. Vzpomínám si na rozhodující utkání za stavu 2:2 na zápasy s Polskem v roce 1978. Dlouhá bekhendová výměna ve čtvrtém setu Jirky proti Drzymalskému, atmosféra by se dala krájet, byla slyšet jen ozvěna úderů a v průběhu výměny Jirka prohlásil: “Já tě ten bekhend snad naučím“.
Ve výčtu slavných jmen, bych neměl zapomenout na hráče s výrazně kladnou bilancí vítězství oproti porážkám. Všem vévodí Jaroslav Drobný s 24 výhrami a jen 4 prohrami, skvělou bilanci měl také Jiří Novák 17:5, Miloš Mečíř 18:8 a vynikající sérii započal Tomáš Berdych 10:4. Hráčů s kladným poměrem vítězství a porážek je samozřejmě mnohem více.

Několik našich pohárových nej.

Nejmladší hráč: T.Berdych 18 let a 2 dny.
Nejstarší Pavel: Vízner 37 let a 208 dnů.
Nejdelší zápas: 4 hodiny a 21 minut, Štěpánek, Berdych vs. Rochus, Vliegen (2008)
Nejdelší tie-break: 28 bodů 15/13, Novák vs. Sluiter (2006)
Nejvíce odehraných her: 85 T.Šmíd podlehl M.Westphalovi (1985)





publikováno: 28.10.2010   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama