Český hokej a jeho chmurné vyhlídky

reklama

Hokejový čas běží neuvěřitelnou rychlostí. Nedávno hokejoví příznivci oslavili desáté výročí od zisku zlaté olympijské medaile v Naganu. Ale už o dva roky dříve začala novodobá zlatá éra českého hokeje ziskem titulu na mistrovství světa ve Vídni. Hokejová veřejnost si na úspěchy národního týmu zvykla a první místo začalo být bráno za normu. To se také až do roku 2001 dařilo plnit. Nyní se na úspěch českého hokeje několik let čeká a podle názoru dvou hokejových osobností Luďka Bukače a Petra Břízy ještě dlouho a možná marně bude čekat déle.
Česká reprezentace nebude mít odkud brát mladé hráče.
Například někdejší zásobárna talentů, kategorie do dvaceti let, tedy věkově nejbližší partner seniorské reprezentace si už několik let o medaili z mistrovství světa může nechat zdát a dokonce ani domácí prostředí posledního šampionátu pro ni nebylo vzpruhou. Reprezentace do osmnácti let dokonce nedobrovolně opustila elitní soutěž, což se stalo poprvé v historii a svědčí to o tom, že nám začíná ujíždět vlak.
Kam mizí hokejové talenty?
Luděk Bukač říká: „Výchova hokejové mládeže by měla být pilotním programem každé vyspělé hokejové společnosti. Výchova hokejisty je dlouhý proces a trvá přibližně deset let. Vyspělé hokejové státy to pochopily a přizpůsobily tomu výchovu svých talentů“. Podle Bukače není až tak podstatné, že jsme na domácím mistrovství světa dvacetiletých skončili pátí. Horší je, že jsme skončili pátí už podruhé a neúspěch se obrací v český trend a to už není náhoda. „Začíná se otřásat architektura celé hokejové stavby už v základech a těmi základy by měla být právě mládež. Náš současný systém začíná být nefunkční. Když bylo v minulosti Jirkovi Holíkovi sedmnáct osmnáct let, tak mohl přijít na trénink do Sparty a vyrovnal se všem starším hráčům. Hráči v devatenácti letech, jako byl Jarda Jágr, Robert Holík nebo Robert Reichel hráli na mistrovství světa seniorů a patřili k nejlepším. Najednou náš systém produkuje hráče, kteří mají problém uplatnit se v lize. Je potřeba si položit otázku, proč výchova naší hokejové mládeže funkční byla a proč už není“, dodává Bukač.
Náborová krize.
Bývalý vynikající brankář Petr Bříza má zkušenosti s mládežnickým hokejem ze Sparty Praha. Podle jeho názoru jsou dnešní děti líné a mají jiné zájmy než sport. „Rok od roku se do sportovních klubů hlásí méně a méně dětí. Je to logické, stačí se kouknout kolem sebe. My jsme si po škole hráli za domem na slavné fotbalisty a hokejisty, honili se za míčem a pukem. Dnes si děti zážitky zprostředkovávají u počítače,“ říká Bříza.
Navíc naše společnost prochází v posledních deseti letech podobnou náborovou krizí jako západní Evropa. Když se tam podíváte na soutěže v házené, basketbalu, ve fotbale, uvidíte, že je živí velký příliv cizinců.“
Odliv hráčů do zámoří.
Kanadsko-americká NHL je velkým lákadlem pro mladé hráče a stále z dnešního českého hokejového mála dost odčerpává. Podle Břízy to není vždy ku prospěchu. „Odchod v šestnácti v sedmnácti na úplně cizí kontinent, kde už hokej není o výchově, ale o obrovské konkurenci, je zásadní zlom. Spousta rodičů pořád slyší na takzvanou školu života, na to, že se kluk naučí řeč, pozná jiný svět a v neposlední řadě si sáhne na peníze, které rodiče za velkými smlouvami vidí.“
Luděk bukač vidí odchod hráčů trochu v jiném světle: "Trenéři, kteří kritizují naše hráče za odchody do zahraničí, mají půl pravdy. Hráč by měl – až na výjimky – do věku plnoletosti být vychováván doma. Získá k domovu vztah a to je velmi důležité. Jestliže dospělému Kanaďanovi kdekoliv zazvoní telefon, aby šel hrát za národní tým, tak jde, protože má pozitivní zážitky z mládí. Jestliže naši mladí odcházejí, pak je to i proto, že jim tu něco chybí.“
Chybí kvalitní trenéři.
Jednou z věcí, na které se oba odborníci shodují je zkvalitnění trenérského kádru. „Měli bychom vzít s pokorou, že i my se musíme učit od druhých, a nemluvit o tom, že by se po Naganu měli všichni učit od nás. Přestali jsme zkrátka být učenliví,“ míní Petr Bříza.
Luděk Bukač doplňuje: “Trenéři dnes musí umět víc, než toho bylo za nás. Musí umět mluvit jak s rodiči, tak s dětmi. Když se podíváte na špičkové hokejové trenéry v Kanadě, tak jsou to lidé, kteří dokáží o své práci mluvit. Jsou to profesionálové se vším všudy. U nás pořád přežívá, že se má trenér postarat jen o to, aby hráči makali a drželi hubu. Je potřeba jen navázat na vzdělané trenéry z minulosti jako například Stanislava Neveselého, Pavla Wohla, Josefa Horešovského a mnoho dalších, kteří se vzájemně respektovali.Teď žádná soudržnost v trenérské komunitě neexistuje, trenéři si nepředávají zkušenosti.“
Máme tedy šanci se z hokejového útlumu dostat?
„Jsou tři základní problémy – úbytek dětí, odchody hráčů a chyby v systému výchovy, na které by bylo potřeba se zaměřit,“ vypočítává Petr Bříza. „Švédové měli před lety podobné potíže a řešili je smlouvou s NHL. Ale teď se to zřejmě obrátí proti nim, protože třikrát vyhráli mistrovství světa a co si budeme povídat – sen každého, kdo si obuje brusle, je hrát v NHL. Evropa musí nějakým způsobem hráče vychovávat a pak je neztrácet. Nemáme takový obrovský výběr hráčů, jako mají v USA nebo Kanadě.“
Luděk Bukač dodává: „Máme děti, které jsou na sport talentované, zvláště pak na kolektivní sporty – hokej, fotbal. Jestliže se u nás podaří dát vše do pořádku, tak malí kluci můžou získat spoustu pozitivních benefitů, které se jim budou hodit i v dnešní společnosti. Nemusejí být v síni slávy ani hrát v NHL, ale budou umět vyhrávat i uznat porážku.“

 

 

Zdroj: Ivan Verner, MF Plus. 


 

reklama
publikováno: 14.08.2012   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama