Pochybnosti okolo rekordu Y.Hlaváčové

reklama

Plavkyně Yvetta Hlaváčová úspěšně dokončila svůj pokus o zdolání Vltavy. Sedmou a poslední etapu plavby završila 18.6. před půl šestou večer na pražské Smíchovské pláži, kde ji přivítalo asi 150 diváků.

Podle organizátorů bude výkon Hlaváčové zapsán do české Guinnessovy knihy rekordů, žádná žena dosud takovou plavbu neabsolvovala."Byl to úžasný trénink na La Manche.

Neskutečně jsem natrénovala a etapu po etapě jsem se cítila silnější. Měla jsem jen obavy o ramena nebo o jiné zdravotní problémy, ale nakonec jsem dojela celou etapu bez jakýchkoli léků, ani kofein jsem neměla," řekla Hlaváčová, když vylezla z vody.

Tak jako většina silných prohlášení o světových rekordech Hlaváčové i tento se nesetkal jen s pozitivním přijetím. Za všechny uvedu jeden z nich. "Nechápu, v čem je ten rekord, a jako vždy se mi jeví z její strany poněkud nadšené prohlášení, že tím aspiruje na zápis do Guinnessovy knihy rekordů," řekl ČTK dvaačtyřicetiletý český plavec Richard Blatný, který je stejně jako Hlaváčová jedním z přemožitelé kanálu La Manche.

"Týdenní plavba s denní dávkou okolo dvaceti kilometrů je běžným ostřejším tréninkem dálkového plavce," dodal Blatný, který v roce srpnu 2005 ve Vltavě uplaval na jeden zátah trasu mezi Slapy a Mělníkem. Na zdolání 82 kilometrů i s přestávkami potřeboval 29 hodin.

"Každý, kdo byl v reprezentaci a na nějakém závodě světové úrovně si vyzkoušel takové porce několik dnů za sebou, tak byl hodně vyřízený. Navíc hodně udělala studená voda," uvedla Hlaváčová k takovým výhradám. Absolutním rekordmanem na této řece je řiapadesátiletý Slovinec Martin Strel, který v červnu 2005 uplaval během týdne 365 kilometrů dlouhý úsek mezi Lipnem a Mělníkem.

O regulérnosti Strelova výkonu výkonu ale panují určité pochybnosti, podle některých zdrojů při plavbě používal ploutve a neváhal se kus cesty svézt i na laně za lodí. Nebylo by lepší nechat tu naši Vltavěnku rybám, ty se alespoň nehádají, která plavala déle a ve studenější vodě.

reklama
publikováno: 16.08.2012   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama