Proč se v tenise tak často poroučí favorité v prvním kole?

reklama

"Outsider senzačně vyřadil favorita. Překvapivé selhání v prvním kole". Takové a podobné titulky provázejí každý turnaj, Grand slamy nevyjímaje. Překvapení na úkor favoritů ke sportu patří, jinak by ani nemohly existovat sázkové kanceláře, kdyby vše končilo podle papírových předpokladů.

Tenis takových překvapení přináší celou řadu.
Proč k tomu v tenise tak často dochází, má své vysvětlitelné příčiny.
Tenisté se obávají prvních kol a sami to vesměs přiznávají. Je to pochopitelné. Musí se přesunout na turnaj, často přes několik časových pásem a do jiného klimatu. Někomu trvá aklimatizace kratší dobu, ale zejména starší hráči s tím mnohdy zápolí déle. Hráči si musí zvyknout na prostředí, povrch, míče a to v zápasových podmínkách, které se nedají tréninkem modelovat.
  • Krutý vyřazovací systém na jednu porážku.

Tenisté si nemohou dovolit zaváhat ani v jediném utkání na rozdíl od velkých turnajů u kolektivních sportů, a proto je psychický tlak na začátku turnaje vždy nejsilnější.

  • Nepatrné rozdíly mezi hráči.

Tenisová základna se na celém světě soustavně rozšiřuje, uvádí se, že aktivně se zabývá tenisem neuvěřitelných 10 miliónů hráčů. Počet hráčů, kteří se dostávají do soutěží je však stále stejný, pořád platí ona magická stovka, což je přibližný počet hráčů přijatých přímo do hlavní soutěže čtyř Grandslamových turnajů. Tlak na to, dostat se do stovky je rok od roku silnější, s rostoucí základnou. Kvalita hráčů s jejich počtem narůstá a špička se vyrovnává. Před dvaceti a více lety nasazený hráč v turnaji jen zřídkakdy prohrál v prvním kole, dnes je to běžnou realitou. Výjimku tvoří hráči, kteří se dlouhodobě udrží ve světové desítce. Ti mají od pána boha něco navíc a stává se jim to zcela výjimečně. Rozdíly mezi hráči na 20. a řekněme 80. místě jsou už velmi malé a záleží více na jejich momentální formě.

  • Rozdílný přístup k turnajům.

Kolotoč turnajů v jedné sezóně trvá přibližně 48 týdnů, málokdo dokáže udržet vysokou výkonnost po tak dlouhou dobu. Už Ivan Lendl ve své době pečlivě vybíral turnaje a netajil se s názorem, že důležité jsou pro něj 4 Grand slamy ( Australian Open, Roland Garros, Wimbledon, US Open) a ostatní bral jako přípravu. Kvalita hráčů se nejvíce pozná právě podle účinkování na 4 největších akcích. Hraje se zde na tři vítězné sady a je tudíž těžší přejít přes lepšího soupeře. Proto je také překvapení na Grand slamech o něco méně, než na jiných turnajích. Tam hráči často najedou z předchozího turnaje i třeba vítězného a „nepřežijí“ první kolo, dílem kvůli únavě a dílem kvůli krátkému času na adaptaci či jiným faktorům.

  • Vzájemná bilance utkání.

Má li hráč s někým pasivní bilanci a může to být ještě z juniorské kategorie, většinou nehraje roli jejich momentální žebříčkové postavení, ale sebedůvěra získaná z předchozích vzájemných utkání. S nadsázkou lze říci, že každému hráči běhá po světě jeho „kat“, jehož hra mu ani v nejmenším nesedí. I R.Federera v loňské sezóně dva týdny po sobě „nachytal v nedbalkách“ G.Caňas.

Příčin, proč se favorit poroučí domů poněkud dříve přesahuje rozsah tohoto textu a k tématu se vrátím v některém z dalších příspěvků.



reklama
publikováno: 26.10.2010   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama