Tenis

Sportvital-tenis

„Otec si začal uvědomovat, že můj bratr Pete je velmi nadaný, když mu byli dva nebo tři roky,“ vzpomíná trenérka ženské sekce USTA, Stela Sampras. „On měl úžasnou koordinaci a dokázal provádět se svým tělem věci, které jeho vrstevníci nezvládli. Vše mu šlo velmi snadno a bez úsilí.“ Stela Sampras si vybavuje mnoho věcí z Petova mládí a hodnotí je dnešním kvalifikovaným pohledem tenisové trenérky. „Když bylo Petovi šest měl už ohromnou koordinaci oko-ruka, dokázal házet a chytat tenisový míč jednou rukou s velkou jistotou. Vzpomínám si, jak se dlouho dokázal soustředit na to, co právě dělá a v tom se velmi rychle zlepšoval. Přes všechny tyto ukazatele mimořádného talentu nebyl bratrův tenisový růst uspěchán, on mimochodem nikdy nevyhrál juniorské mistrovství USA a jeho kariéra byla dlouhá a úspěšná.“

Výchova tenisty je běh na velmi dlouhou trať. Začátek nácviku je doporučován v rozmezí od 5ti do 8let (výjimky jsou v obou směrech) a na svůj osobní vrchol začíná hráč stoupat od 18ti let. Nejlepší věk pro tenistu bývá okolo 26 let, u žen o něco dříve, kdy, jak se říká „vše správně sedne a hlava se potká s kondicí a zkušenostmi.“ Tenisovou přípravu je tedy vhodné s citem rozvrhnout s ohledem na věk a vyspělost jedince do dlouhého období.

Během mé trenérské kariéry jsem bohužel viděl několik zmařených talentů, kteří si vrchol kariéry prožili v juniorském věku.
Názory na to, kdy začít s tenisem nejsou shodné ani u tenisových odborníků. Doug MacCurdy, šéf vzdělávacího programu americké tenisové federace říká: “Většinou si všichni myslí, že tenis je jen pro velmi, velmi mladé, ale já jsem přesvědčen, že šanci mají i ti co začnou i po devátém roce. Děti, které pravidelně trénují tenis od 5ti, 6ti let mají dobře zvládnuty údery, hůře na tom obvykle jsou s všeobecnou atletickou průpravou. Dříve nebo později je lépe atleticky vybavení jedinci začnou dohánět.“

Nejen v českém tenise je patrná snaha o zavádění různých žebříčků u dětí pomalu předškolního věku. Nemám nic proti spontánní dětské hře, ale ambice rodičů i některých trenérů mnohdy překračují všechny meze a dětská radost ze hry se jaksi vytrácí. Když člověk se svým dítětem nastoupí do rozjetého tenisového vlaku, mistráků a turnajů, musí být velmi odolný aby nepropadl všeobecné honbě za žebříčkovým postavením srovnáváním jej se soupeři s klubovými spoluhráči či s nejlepšími hráči v ročníku.

Jak již bylo řečeno tenis je během na dlouhou trať a maratónci také nefinišují hned po startu protože dobře vědí, že závod se rozhoduje až okolo 30tého kilometru.
publikováno: 15.07.2007   napsal/a: Mgr. Jan Taussig