Tour de France – EPO vítězí?

Všichni, kdo sledují letošní Tour de France a kochají se nádhernými záběry z vrtulníku, z několika motorek pohybujícími se mezi jezdci, jistě zaznamenali pár dopingových odhalení, které už jaksi patří ke koloritu nejtěžšího etapového závodu.

Ač pořadatelé slibovali „čistou“ Tour několik hříšníků se opět našlo.  Doposud největším úlovkem dopingových komisařů je pozitivní test na EPO u mladého Itala Riccarda Ricca.
Tento jezdec na sebe upoutal pozornost vítězstvím v extrémně těžké 224 km dlouhé horské etapě Toulouse  Bagnères-de-Bigorre, kdy se v závěrečném prudkém stoupání na vrchol Col d’Apsin lehce odpoutal od pelotonu a během krátké doby si vytvořil náskok více než jedné minuty.

Říkal jsem si,  ten chlapec má nejspíš dvoje plíce, když dokáže tak lehce pláchnout zbytku profesionálního pelotonu. Krátce po vyhlášení výsledků přišla zpráva o Riccově pozitivním testu na EPO.
Snaha zvyšovat svůj výkon v profesionálním sportu nedovolenými prostředky jen tak nezmizí, a to i v době přísných antidopingových kontrol. Zejména v mimořádně náročných vytrvalostních disciplínách jakou je profesionální cyklistika.

Jen mi nejde na rozum, jak se může stát, že je nachytán profesionální jezdec se špičkovým zázemím na nejdůležitějším závodě roku na dnes již notoricky známý preparát na zlepšení okysličení krve EPO.
Jediným logickým vysvětlením může být, že Ricco byl přesvědčen (přesvědčován) o nezjistitelnosti jím používaného preparátu. Více světla do případu vnesl šéf světové antidopingové agentury ( WADA) John Fandy.

Podle jeho vyjádření byla v  Riccově vzorku nalezena zcela nová generace látky erytropoetin, která byla považována ještě před letošním Tour de France za nevystopovatelnou.
Nová látka se jmenuje CERA (Continuous Erythropoiesis Receptor Activator) a lze ji odhalit jen díky diskrétní spolupráci WADA s farmaceutickou firmou Roche. Do látky byla výrobcem vložena tzv. špiónská molekula, podle níž lze přítomnost látky v těle vystopovat a podařilo se to ku podivu udržet v tajnosti.

publikováno: 01.12.2010   napsal/a: Mgr. Jan Taussig