Třetí bod udělá Štěpánek?

Včerejší pětisetový nervák posunul naše hráče o kousek blíže k celkovému vítězství. Naši hráči byli jen jeden bod od propadáku, ale s kouskem štěstí a odvahy otočili velmi nepříznivý stav. Zpočátku se zdálo, že papírové předpoklady neplatí. Allegro byl dva a půl setu téměř nejlepší na dvorci a naši hráči působili mnohem strnulejším dojmem.

Další průběh, ale začal potvrzovat mínění většiny tenisových odborníků. Hráčská kvalita se začala projevovat s délkou utkání. To platí zejména o Berdychovi, který se postupně zlepšoval ve všech parametrech a Štěpánek mu velmi zdatně sekundoval. Allegro se naopak začal dopouštět drobných chyb a cesta vedla dvakrát přes jeho podání. Federer i když v utkání neztratil ani jednou servis nakonec nestačil na naši vyrovnanější dvojici.

Dnes jsme ve výhodnější pozici. Berdych může hrát uvolněně, v zádech bude mít naplněnou Sazka Arénu. Přesto by se musel stát malý tenisový zázrak aby to stačilo na světovou jedničku.

Největší tíha odpovědnosti tedy padne na R.Štěpánka. Většinu trumfů před utkáním drží náš hráč. Více zápasových zkušeností, porazil více dobrých hráčů a do zápasu jde v solidní formě. Na druhou stranu je potřeba připomenout, že Radek má v DC pasivní bilanci a žádný velký výsledek ještě neudělal. Motivaci ukázat se před domácím publikem jako „zachránce“ Českého tenisu má velkou.

Radek je exhibicionista a motivuje ho bouřlivá atmosféra, je ale v nepříjemné pozici favorita, kdy všichni od něj vítězství očekávají. To není zrovna záviděníhodná pozice a pokud si vzpomínám na jeho kariéru neměl tyto situace příliš rád. Od té doby uplynulo hodně tenisové vody, Radek učinil ohromný pokrok ve všech činnostech a dá se říci, že je momentálně hráčem bez větších slabin. Jak jsem ho sledoval v zápase US Open proti Djokovičovi, hledal jsem, kam se poděla jeho největší slabina a tou byl forhend ze středu dvorce, kdy měl sám tvořit tempo.

K získání třetího bodu bude potřebovat velkou podporu publika a doufejme, že mu pomůže i menší zkušenost Wawrinky.

publikováno: 19.10.2012   napsal/a: Mgr. Jan Taussig