Zdravý životní styl, čekání na mluvčího

reklama

Je to boj na život a na smrt. Tlouštíci si nenechají sáhnout na svůj bůček a plzničku a fanatičtí sportsmani nenávidí vše nezdravé. Ano je to velká nadsázka, ale bitevní pole jsou rozeseta okolo nás ve všech oborech.

V politice jedna partaj neguje i dobré návrhy svým oponentům a naopak. V ekonomice zuří konkurenční boj mezi firmami a dokonce i v kultuře probíhá bitva mezi divadly o státní dotace.

Vyhrocenost postojů a názorů je koloritem doby. Média i veřejnost přitahují extrémy. Když vítr, tak hurikán, když déšť tak záplavy, když svaly, tak kulturista. Tyto postoje pak veřejnost automaticky přijímá jako svou argumentaci, proč ze sebou nic nedělají i když jejich postava se začíná roztékat a třicetimetrový běh k tramvajové zastávce je pro ně nadlidský výkon. Vždyť všude kolem číhá tolik nebezpečí. Každý den se to na nás valí ze všech stran.

  • Fotbalista zemřel na trávníku!
  • Sport je prolezlý dopingem a špinavou hrou funkcionářů!
  • Ve fitcentrech se dopuje!

Výčet sportovních poklesků by byl nekonečný a nebudu s nimi dále unavovat.

Termín zdravý životní styl působí na mnoho lidí jako červený hadr na býka. Přiznám se, že ani mě není dvakrát sympatický, ale co naplat jiný český výraz nemáme a anglické wellness u nás moc nezdomácnělo. Statistiky jsou neúprosné, stále přibývá lidí s obezitou a zdravotními následky našeho pohodlného života.

Já ale ve svém okolí pozoruji něco jiného. Na silnicích přibývá cyklistů, většina moderních fitness center je zaplněná a přibývají nové a nové zajímavé pohybové aktivity. Je tedy jasné, že vedle sebe žijí dva paralelní světy lidí pohybově aktivních a naopak, těch kterým pohyb neučaroval. Statistiky jen dokazují, že svět pasivních celkově vyhrává.

Propagaci zdravého životního stylu chybí nějaká charismatická osobnost, jejíž názory by lidé nenucenou formou přijali za své, podobně jako ve své době Vladimír Menšík svým humorem obhajoval obezitu, jako něco přirozeného, důstojného pro člověka středního věku. Některé jeho historky si pamatuji dodnes, on bohužel negativně ovlivnil několik generací diváků. Ač jsem měl pana Menšíka jako herce i jako člověka velice rád, v těchto svých názorech se hluboce mýlil. Zemřel v roce 1988 v 59 letech, posledních několik let života trávil mezi domovem a nemocnicí. Jeho životní styl s náklonností k alkoholu, kouření a gurmánství mu bezpochyby zkrátil život o mnoho let.

Jsem zvědav, kdy se u nás objeví taková osobnost, nejlépe v pokročilém věku, která dokáže lidem s Menšíkovským humorem vysvětlit, že tělesná aktivita není jen pro „ty mladé blázny,“ ale měla by být celoživotní náplní části volného času.

publikováno: 31.05.2012   napsal/a: Mgr. Jan Taussig
reklama