Anti-aging, umění stárnout

Snad každý by se chtěl dožít vysokého věku, ale nikdo nechce být starý, se všemi problémy, které stáří přináší. Nemoci, či dokonce nesoběstačnost nebo samota jsou postrachem všech lidí. Lidský věk se ale prodlužuje a současná doba přináší mnoho možností, jak trávit nejen podzim života.

Anti aging

Nový lékařský obor

Anti-aging medicína nebo též medicína proti stárnutí je novým lékařským oborem v oblasti prevence, slučující několik lékařských odvětví. Spojuje nejmodernější vědecké poznatky a výhody klasické medicíny s uměním medicíny východní. Cílem je dosažení co nejlepší kvality života, nezávislosti, soběstačnosti a užívání si spokojeného podzimu života, udržení dobrého zdravotního stavu a tělesné kondice.

Netýká se pouze dříve narozených – jejím základem je ovlivnění životního stylu člověka už od velmi mladého věku. Omlazuje organismus zevnitř i zvnějšku. Na rozdíl od geriatrie, která řeší problémy stáří již vzniklé, je cílem medicíny proti stárnutí těmto problémům včas předcházet.

Anti-aging medicína vznikla v důsledku stárnutí světové populace, zvláště v rozvinutých zemích. Například nyní je to v Evropě jeden člověk z pěti, který již oslavil šedesátku a předpokládá se, že do budoucna bude poměr ještě výraznější. Průměrný muž se šesti křížky má před sebou přibližně 18 let života, žena ještě o něco déle. Tato léta lidé mohou dnešní lidé strávit podstatně lépe, než předchozí generace.

Můžeme stárnutí ovlivnit?

Proces stárnutí nelze zastavit, můžeme však zmírnit jeho projevy. Stárnutí je přirozený a pro všechny spravedlivý jev. Kalendářní věk člověka se od jeho věku biologického často liší. Ani jednotlivé orgány nestárnou stejně rychle – v závislosti na našich dědičných dispozicích a životním stylu se opotřebovávají tu rychleji, tu pomaleji a člověk je ve výsledku tak starý, jak starý je jeho nejstarší orgán. Speciálními technikami lze stáří orgánů také měřit.

Řada lidí perfektně zná, co nalít do svého auta a jak ho udržovat, zatímco své vlastní tělesné orgány nechá bez okolků zkorodovat. Zatímco v autě lze mnohé součástky opravit či vyměnit za nové, v lidském těle to možné není. Co je tedy naším palivem? Může to znít stokrát stejně, ale je to kvalitní a pestrá strava a pitný režim, dostatek spánku, a pohybu.

K tomu duševní pohoda, optimismus, láska a dotek, kulturní a společenský život, aktivita, a práce, která je v ideálním případě i koníčkem. Tělo by si dále mělo držet stálou váhu a kolísat by neměly ani hladiny hormonů. Zdánlivě možná nic nového, avšak lidé, kteří se dožili skutečně vysokého věku, se na těchto základech shodli také.

Ve většině byli aktivní prakticky do poslední chvíle a také smrt na ně byla milosrdná. Vzala si je k sobě většinou v klidu, bez bolesti a několikaměsíčního trápení, jak se to často stává jiným, kteří se dožili sotva polovinu let než ti, kteří si předávali štafetu nejstarších žijících lidí světa.

Zdaleka ne všichni si neseme gen dlouhověkosti. Naopak, nosíme si dispozice ke zvýšené hladině tuků v krvi, cukrovce či různým druhům rakoviny. O tom, zda a kdy ta či ona nemoc propukne, se rozhoduje na molekulární úrovni. Například obávaná rakovina: Zda bude „silnější“ úsek DNA, v němž se skrývá tikající bomba pro nádorové bujení, či tak zvaný tumor supresorový, tedy nádor potlačující gen.

Důležitá je zde ostražitost imunitního systému – zda naše „pořádková policie“ v podobě různých druhů bílých krvinek správně rozpozná a včas zlikviduje všechny „zmetky“, které se v průběhu buněčného dělení tvoří. A tohle všechno nabourávají ještě agresivní volné kyslíkové radikály…

publikováno: 01.07.2011   napsal/a: MUDr. Vanda Kadeřábková-Březinová