Kinesiotaping – pomáhá i léčí?

Taping se ve sportu a sportovní fyzioterapii využívá již řadu let, a to nejen pro okamžitou úlevu, kterou přináší, ale také pro své korekční účinky a možnou prevenci sportovních zranění.

Metoda dynamického klidu

Samozřejmě, že ve sportovní praxi je často nutné končetinu znehybnit a nařídit klid, ale vždy se snažíme tyto krajní možnosti maximálně eliminovat a zachovat sportovce (pacienta) v tréninku, jak je to jen možné. Proto v léčbě často přistupujeme k vytvoření tzv. dynamického klidu, kdy limitujeme pohyb v pohybovém úseku při současném zachování jeho mobility.

Řešením může být kinesiotaping, kdy nalepením pásky usnadníme pohyb svalů jedné svalové skupiny a utlumíme svaly a úpony skupiny druhé. Tím sportovec začne používat jiné pořadí zapojování jednotlivých svalů účastnících se pohybu a potíže postupně stoupí.

Metoda kinesiotapingu byla vyvinuta na počátku sedmdesátých let japonským chiropraktikem dr. Kenzem Kasem a do Evropy se přes USA dostala v posledních letech.

Princip účinku

Kinesiotape (K-tape) je lepicí páska vyrobená na bázi bavlny s elastickými vlastnostmi podobnými jako má lidská kůže. K-tape se lepí na tělo většinou při maximálně možném natažení svalu , jednoduše řečeno, nalepená páska „vytahuje“ a odlehčuje okolní vrstvy postižené oblasti.

Správně nalepený kinesiotape má následující vlastnosti:

• koriguje funkci svalů – působí při stimulaci a tlumení svalového napětí, je výborný pro regulaci svalové únavy a předcházení křečím;

• zlepšuje lymfatický a krevní průtok – „vytažením“ kůže a „remund efektem“ tape redukuje vzniklý tlak v postižené oblasti;

• snižuje vnímání bolesti;

• zvyšuje kloubní stabilitu

Kinesiotape může aplikovat i laik

Nepopiratelnou výhodou K-tapu oproti konvenční metodě tapování je relativně bezpečná aplikace a minimální nežádoucí účinky. Kinesiotape dokáže modifikovat pohyb v kloubu a aktivovat svaly v žádoucím zapojení. Tělo využívá přirozené regenerace, dochází k redukci svalového napětí a důsledkem takového odlehčení postižených tkání je pak snížení bolestivosti.

Účinek kinesiotapingu

• ovlivnění svalového napětí přes proprioreceptory v kůži a ve svalech;

• snížení tlaku tkáňových tekutin díky „rebound efektu“ pásky;

• psychosomatické faktory sportovce, placebo efekt.

Pro vysvětlení účinku kinesiotapingu uvedu jeden příklad: Pokud je sval, vaz či kloub jakkoliv postižen, souvisí tento stav velmi často se sníženým metabolismem tkáňových tekutin. Tkáňové tekutiny jsou mezibuněčné tektiny, k nimž patří i míza a krev. Jejich hlavní funkcí je zásobování buněk živinami a transport odpadních látek. Za normálních okolností tekutiny neustále cirkulují mezi jednotlivými vrstvami (svalem, podkožím, fascií) do celého těla a umožňují přirozený pohyb vrstev po sobě.

V případě postižení měkkotkáňových struktur (např. zánětem či porušením svalu) dojde k reflexnímu spasmu okolních struktur. Zvýšená reflexní kontrakce vede k zúžení intrafasciálních prostor (mezi hlubokou a povrchovou fascií svalu), a tím ke zvýšení rizika srůstů. Velmi laicky řečeno – dochází k „nalepení jednotlivých měkkých tkání na sebe“.

Odtok krve, mízy a odpadních látek vznikajících při svalové práci je tedy omezen, v postiženém místě se hromadí kyselé odpadní látky a ty dráždí okolní vrstvy. Dojde k vyvolání neinfekční zánětlivé reakce, která se svalovou dysbalancí (nerovnováhou) jen prohlubuje.

Tento stav dráždí receptory, jež poté vysílají nepříjemné signály bolesti do mozku ke zpracování. Pacient (sportovec) vnímá zranění jako limitující ve výkonu, jelikož zranění bývá bolestivé, neustále opakující se, a tudíž velmi frustrující.

Zdroj: Kinesiotaping pro sportovce; Radka Doležalová, Tomáš Pětivlas; Grada 2012