Srdce sportovce pohledem kardiologa

reklama

Protože kardiologii rozumím opravdu jen jako fakultou mírně poučený laik (což není chybou fakulty ;-), požádal jsem o vysvětlení osobu daleko povolanější - doktora kardiologa Přemka Švába .

Náhlá úmrtí ve sportu 

Dozvíte se nejen o tachykardiích a jiných poruchách rytmu, ale i o dalších, mnohem závažnějších hrozbách a také o možnostech vyšetření, které tyto dokážou diagnostikovat.

Trénink je pro srdce zátěž

V posledních desetiletích se značně změnilo jak spektrum, tak intenzita provozované fyzické sportovní aktivity. Zatímco sportovci trénují na daleko vyšších úrovních intenzity a s větším objemem tréninku, sportovní aktivita proniká i do věkových kategorií, v nichž dříve tak běžná nebyla. Trénink u sportovců představuje pro srdce zátěž, která vede na úrovni srdce ke dvěma prokazatelným změnám: k hypertrofii (= zbytnění) levé srdeční komory a ke snížení klidové tepové frekvence. Tyto změny bývají označovány jako tzv. srdce sportovce.

Jedná se však o hrubé zjednodušení. Změny levé komory mohou být značně různorodé a závisí na objemu a především na typu vykonávané zátěže. Jejich stupeň je vedle samotného tréninku nepochybně určován také genetickou výbavou sportovce.

 Změny na srdci

 Ačkoliv je fyzická zátěž obecně považována za zdraví prospěšnou, jsou změny spojené s intenzivním tréninkem často doprovázeny abnormálními nálezy při klinickém a zejména přístrojovém vyšetření sportovce. Poměrně běžné jsou změny EKG křivky, která je registrována v rámci preventivních prohlídek.

Jiné změny však lze prokázat pouze jinými metodami, např. tzv echokardiografií (= vyšetření srdce pomocí ultrazvuku), zátěžovým testem na bicyklovém ergometru za současného snímání elektrokardiogramu a krevního tlaku nebo ambulantním monitorováním srdečního rytmu s možností detekce event. srdeční nepravidelnosti (tzv. EKG Holter, jedná se malé kapesní přenosné zařízení napájené z baterie, umožňuje zachytit a také odlišit nezávažné srdeční nepravidelnosti od potencionálně nebezpečných tzv. maligních arytmií).

Co je normální a co patologické?

Znalost změn (někdy je odhalí jen podrobné vyšetření erudovaným kardiologem), které lze považovat ještě za fyziologické, a které již naopak evokují nebezpečné vrozené nebo získané patologické stavy, je velmi důležitá, neboť frekvence náhlých úmrtí u sportovců není zanedbatelná. Podle světových statististických odhadů ročně zemře na srdeční selhání tisíc sportovců přímo při výkonu své profese (u amatérů- sportovců jsou odhady nesrovnatelně horší), další stovky se jich podaří se štěstím zachránit, jako třeba českého hokejistu Jiřího Fischera, jehož v listopadu 2005 přímo u ledu oživil klubový lékař Detroitu defibrilátorem.

Na stadiónech by měly být defibrilátory

Laicky řečeno, elektrickým šokem mu nahodil srdce. Stát se to v české extralize, měl by smůlu, tady defibrilátory na stadionech nejsou běžné. Příznivci kopané si budou dlouho pamatovat několik tragédií v přímém televizním přenosu, např. kamerunského reprezentanta Marc-Viviena Foa (pitva odhalila abnormálně velké srdce, dlouhodobá zátěž vyvolala arytmii) nebo Miklóse Fehéra (hráče Benfiky Lisabon, který zemřel při utkání na infarkt).

Anebo případ z domova: fotbalista Baníku Ostravu Roman Pavelka zemřel v únoru 2001 při kondičním tréninku po doběhu jedné z vytrvalostních tratí, našli mu málo průchozí tepnu. Počet náhlých úmrtí ve fotbale však nepřesahuje jiné sporty, cyklistiku nevyjímaje.

Podkladem většiny náhlých úmrtí je preexistující strukturální srdeční onemocnění. U starších sportovců nad 40 let věku je dominující příčinou ischemická choroba srdeční. U mladších jedinců přichází v úvahu celé spektrum srdečních onemocnění. Riziko náhlé smrti při sportu stoupá s věkem a je větší u mužů než u žen. Její výskyt u mladých sportovců se udává přibližně na 1:100 000 sportujících za rok, zatímco u starších je incidence až 1:15 000 za rok.

Hlavními příčinami náhlých úmrtí u mladých sportovců jsou :

  • Hypertrofická kardiomyopatie (geneticky podmíněné zbytnění srdečního svalu)
  • Nediagnostická hypertrofie levé komory
  • Vrozená anomálie věnčitých (= koronárních) tepen
  • Myokarditida (= zánět srdečního svalu, např. po chřipce)
  • Dilatační kardiomyopatie
  • Vrozená vada aortální chlopně
  • Arytmogenní dysplazie pravé komory
  • Výduť nebo tzv. disekce aorty
  • Prolaps mitrální chlopně
  • Vrozený syndrom dlouhého intervalu QT (patologická odchylka na EKG křivce)

 Preventivní lékařské programy

Systematická či dokonce povinná lékařská preventivní péče u sportovců je ve světě zavedena pouze málokde. Největší nepřerušovanou tradici v tomto směru má pravděpodobně Itálie, kde jsou lékařské prohlídky před sportovními soutěžemi povinné již od roku 1950. V současné době je v Itálii ročně vyšetřeno přes 5 miliónů sportovců.

Pro většinu zemí je sice tento státem organizovaný přístup ekonomicky neúnosný, nicméně v civilizované společnosti s dobrou úrovní medicíny (kterou ČR nepochybně má) nic nebrání aktivnímu sportovci, aby se o své zdraví staral a mimo jiné si nechal zjistit i stav svého kardiovaskulárního systému.

Závěrem bych shrnul, že náhlé úmrtí během sportovní aktivity je jedním z tragických a bohužel nikoliv vzácných jevů. Vysoký stupeň zátěže se jeví jako velmi silný spouštěcí mechanismus pro vznik náhlé smrti, jejíž příčinou je elektrická nestabilita srdečního svalu (= myokardu) a maligní arytmie.

S ohromným pokrokem medicíny však dnes lze často hrozící srdeční příhody odhalit a tak jim i předcházet. Nicméně je třeba pro sportovce preventivní vyšetřovací program individuálně vybírat, a to nejlépe v problematice zkušeným kardiologem. Naopak totiž také platí, že zbytečná traumatizace sportovce neopodstatněným podezřením na onemocnění srdce může mít neblahé důsledky na jeho celkovou výkonnost a závodní úspěchy.

 

Kvalitní výkon = trénink + výživa + regenerace

 

publikováno: 23.07.2018   napsal/a: MUDr. Ondřej Vojtěchovský
reklama